Zo pár

Anotace: Ze života českého John Charlese Bukowski

Kecy v kleci.
Telecí řízečky se šťouchaným bramborem, kyselá okurka, dvě Plzně.
Najednou je klid a dobré rozpoložení vir nevir.
Mrknu se na fotky, komentáře na literu, libresu ...
Nikde nic.
Asi nemají jako já, natankováno.
Nasranost, dluhy a starosti.
Pak těch pár co na to serou, pankáči jako já.
Na co číro?
Taky těch co na vše mají i když nemakají.
A pak pár těch co je jim to u prdele.
Veselosti stranou.
Roušky nám tu zase nařídili.
Ti co nás teď vyřídili.
Kafe.
Taky rum.
A velkej.
No to je nádhera, jak to voní.
Ne moc dlouho stydne.
Kafe a taky rum, volám opět na číšníka, co se mdle potuluje sálem.
Koukám do jídeláku a váháme nad štrůdlem a zmrzlinovým pohárem.
Prosím jeden naložený hermelín a malé pivo.
Chleba si pečou a je skvělý.
Kousek vezmu manželce k snídani na přilepšenou.
Cestou domů ho však sním.
Utrhnu ji tedy pampelišku.
Jenže jak fouká vítr, tak mi z ní zbyl jen ten stonek.
Vynahradím jí to hudbou.
Pustím ji nějaký metall.
Odskočím k Šulákové, Ovečky zaběhnuté...
A pak dám Ramsteiny, Du Hastt.
V ložnici spím pak sám.
A to nechápu.
Co dělám špatně?
Asi ten štrůdl...