Láska ,nebo zázrak??

Anotace: Příběh o jednom velkém přátelství

Seděla na dřevěné ohradě lemující louku a sledovala pasoucí se kobylu.Vzpomínala přitom,jak Samantu dostala před třemi roky..Byla ještě maličké hříbátko,které sotva stálo na nohou a polekaně sledovalo okolí.Jakmile však spatřilo Marii okamžitě se k ní rozběhlo a od té doby byly nerozlučné kamarádky.
Za ty tři roky se ze Samanty stala výborná parkurová klisnička.Společně s Marií vyhráli spousty závodů a každý nevěřícně kroutil hlavou nad tím,jaký jsou mladá kobylka a dívka skvělý,nerozlučný pár.Nebylo snad nic co by tyto dvě rozdělilo nebo srazilo na kolena.
Ze snění Marii probudilo až Samantino jemné zaržání.“Copak Sami,chceš si hrát?“zeptala se dívka a seskočila do ohrady.Celé dopoledne strávily veselými honičkami a mazlením.K poledni však muselo děvče na oběd,ale slíbilo klisničce,že jakmile se nají vrátí se a půjdou trénovat na závody.
Sotva dosedla Marie ke stolu uslyšela psí štěkot a vzápětí něco,při čem jí ztuhla krev v žilách-vystrašené řehtání její kamarádky a následně na to dusot koňských kopyt.
Na nic nečekala a rozběhla se k výběhu.Když dorazila na místo naplnily se její nejhorší obavy-do výběhu se jakýmsi způsobem dostal sousedův pes a zaútočil na Samantu.Ta nyní ležela bezvládně na zemi.Marii vyhrkly do očí slzy zrovna ve chvíli kdy přiběhl její otec a počal psa od koně odhánět vidlemi.Musel ho několikrát bacit,než to vzdal a utekl zpátky domů.Táta šel okamžitě zavřít branku a zkontrolovat,kudy se pes dostal do dvora-příčinou byla díra v plotu.Mezitím Marie zavolala veterináře a snažila se postavit kobylku na nohy.
Netrvalo dlouho a na místě byl i veterinář.Pořádně Samantu prohlídl a ošetřil jí rány způsobené psem.Jeho slova však nebyla potěšující.Oznámil nešťastné majitelce,že zvíře je na tom velice špatně a není jisté zda přežije.Pes jí způsobil mnoho zranění díky nimž ztratila kobyla spoustu krve.Vzhledem k tomu,že nebyla schopná se postavit,musel Mariin táta s veterinářem přidělat do koňského boxu popruhy na které kobylku zavěsili.
Zbytek dne a noci strávila dívenka ve stáji a konejšila zuboženou mladou klisničku.K ránu však usnula.Zvíře ji ale nenechalo spát dlouho.Teprve vycházelo slunce ,když sebou začala Samanta prudce škubat a vydávat podivné zvuky.Děvče na nic nečekalo a opět volalo veterinární službu.Doktor tu byl co nevidět,píchl kobylce injekci a Marii řekl:“Pokud se její stav do večera nezlepší,bude lepší trápení ukončit.Vím,že to bude těžké ,ale prosím pochopte,že jinak by to zvíře trpělo.“Marii bylo do breku a celý další den trávila ve stáji.Na jídlo neměla ani pomyšlení.Jen seděla u své nejbližší,slzy stále v očích a snažila se jí donutit něco alespoň vypít.Večer se neúprosně blížil,ale stav Samanty ne a ne se zlepšit. V době,kdy se na obloze objevily první červánky se dívka rozplakala,odejmula klisniččin krk a šeptala jí do ucha:“Sami,miláčku,prosím napij se alespoň trochu a projev ,že je Ti lépe,jinak Tě budu muset nechat uspat-uspat navěky.Prosím uzdrav se,nemůžeš mě opustit .Bez Tebe by můj život ztratil smysl.Strašně moc Tě miluji a Ty to víš.Udělej to pro mne a neumírej.“
Po těchto slovech Marie uslyšela zvuk,kterého se bála-přijíždělo auto a v něm veterinář.Dívka dala koníkovi pusu na nos a šla doktorovi naproti.Cestou jí obličej skrápěly slané slzy.Jakmile lékař vystoupil z auta a spatřil dívku,bylo mu jasné,že Samantin stav se nezlepšil.Objal děvče kolem ramen a konejšil ji:“Já vím ,je to těžké.Ale bude to lepší,nebude se trápit.Jestli chceš být v té chvíli s ní pojď se mnou.“Marie ani na okamžik neváhala,věděla,že nemůže nechat svou nejlepší přítelkyni umírat samotnou a tak zamířili do stáje.
Sotva vešli dovnitř vykřikla dívka radostí-kobylka hltavě pila vodu a jakmile spatřila přicházet svou paní pohodila hlavou a vesele zaržála.Byl to naprostý zázrak(a nebo to bylo díky lásce,kterou jedna druhé dávala?) Děvče se ihned ke koni rozeběhlo,“No ,tak nakonec jsem tu zbytečný.“Řekl doktor s úsměvem a odjel.
I tuto noc však Marie trávila u Samanty avšak dnešní noc byla poněkud veselejší.Neuplynul ani měsíc a dívka s kobylkou opět běhali po loukách.
Dnes je to rok ,co se tento příběh udál,Díky zranění nohy už není Samanta parkurový kůň.Marii to zprvu mrzelo,ale časem se s tím obě vyrovnaly.Hlavní přeci je,že mají jedna druhou.Pro dívku to znamená víc než několik vyhraných soutěží.Vždyť získat si koňské srdíčko je přeci to nejkrásnější co si milovník těchto ušlechtilých zvířat může přát!