Čas naproti

Čas naproti
Zdá se, že nejdu v jeho ose, ale on mi naproti.
Jde či snad utíká.
Pamatuji si vlekoucí se vteřiny.
I ty osudové v kterých jsem viděl celý svůj život.
Při nemoci, autonehodě, pádu.
V šuplíku mám sbírku hodinek.
Už je nenosím.
Nepotřebuji to jejich připomenutí plynutí.
Potřebuji získat chuť čas a sílu jít dál k jasnému cíli.
Danému každému z nás.
Tělo ani hlava už neslouží jak bych si přál.
A pak vidím děti mých dětí.
I jim se v ústrety rozeběhl.
A běží.
A já o tom jejich rozmýšlím.
Vidím jak jim přibývá mimika, chůze, svaly, smích i pláč.
I já se měním, přibývají vrásky, šediny, starosti i nemoci.
A pak je tu lambáda co boky mladých žen rozvlní.
Zapomenu na ty křížky co mám za sebou.
Vzal sis prášky, pomyslím.
Jiskra v oku pohasíná.
Smutná je to písnička.
Přidám tedy do kroku.
Asi by to chtělo více obroku.
Naděje.
Pochopení.
Ale nevím, zda je na to správný čas.