Dvoják

Dvoják

Anotace: Lehce schizofrení

Dvoják
Nakonec jako schizofrenní Babiš.
Žiju si život za životem.
V nevědomosti jaký ten den přijde.
Včera jsem byl Borhyovou ve Španělsku.
Šli jsme spolu s Tunou po skleněném schodišti mého domu a já mu viděla jeho obrovský odhalený úd.
Věděla jsem co přijde a toho já se bála.
Střih, jsem zase sám sebou a brousím vlek.
Dost u toho nadávám.
Jsem nažraný prachu.
Otvírám lahváče a saju přímo z láhve.
Přemýšlím nad vlekem i Borhyovou.
Při té představě se usmívám.
Ve skříni hledám boty s jehlou a vybírám šaty dávající vyniknout mým křivkám.
Ze skříně beru brusné kotouče, které upínám do rozbrusky.
Na oči si beru ochranné brýle.
Vybírám sluneční stylové brýle hodící se k barvě a tvaru bikin.
Unaven po práci usínám.
Nakonec spím s Tunou.
Ráno se dlouze sprchuji.
Pozoruji stékající vodu po mém nahém těle.
Bradavky mám ztuhlé z té chladné vody.
Jsem vzrušen sám sebou.
Beru tenisky, legíny a jdu se vyběhat.
U cesty hoří oheň a zpívá Nohavica.
Hraju na harmoniku, zpívám a sleduji jiskřivé oči žen.
Tklivá píseň, harmonie básní dána mi byla.
A najednou jsem pořadatelem.
Tvářím se nevesele a utíkám.
Při pádu přes kořen pomyslím na vesmír.
A najednou koktám.
Na Letenském náměstí mě vítají davy.
Mektám jako Remek.
Prý jak bylo ve vesmíru, ptají se zvědavci.
V Bajkonuru s rudou hvězdou na klopě.
Jdu po nábřežní Náplavce.
Vidím jezdce na kole s křídly.
Je to jeden z těch o kterých psal Foglar.
Šlápnu tedy do pedálů a mizím v oblacích.
Jsem pozorován okolo létící letkou vlaštovek.
Měním svůj život za střemhlavý let sokola.
Z oblohy vidím zcela zřetelně myš.
Nedávám ji šanci.
Jdu to zapít k hladině modré řeky.
A v té vodě rybou hadovitou stávám se.
Na vlasec jsem se chytit nechal.
Lapen se před trestním senátem jako had kroutím.
Ve lži jsem jak ryba ve vodě v pohodě.
Stávám se myšlenkou.
Deštěm.
Slzou.
Svetrem.
Rozumím řeči zvířat.
Stromů.
Prý potřebuji léky.
Nové a další.
Lepší a účinější.
A taky šetrnější.
Jako jedna z pilulek.
V krabičce plné lentilek.
Se ztrácím.
V tom močále té bažině.
Spí vojáci se zbraní.
A proti rozumu jsou bezbranní.
Rozkazy.
Rozkazy zabít.
Nebýt.
A přitom bludičky lákající k tanci.
Se z brouky znají.
Přitom mu však těžko jako Tuna dají.
A z komínu stoupá dým
Kain a Abel.
Leonardo da Vinci.
Topím se v tom.
Nevím kým.
Nevím s kým.
Budu?
Autor umělec2, 18.09.2022
Přečteno 82x
Tipy 9
Poslední tipující: Sonador, MonoGame, šerý, Frr, mkinka
ikonkaKomentáře (6)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

baví mě to... ještě si v tom najdu... ST

03.10.2022 08:22:53 | Sonador

Ahoj, děkuji za komentář.

03.10.2022 19:25:20 | umělec2

No vida... Slušné.

03.10.2022 03:32:23 | MonoGame

Ahoj a děkuji za komentář.

03.10.2022 19:24:53 | umělec2

Žádná mělkost a bezduché producírování se. Obsahem a skladbou v duchu "lehké schizofrenie" skvěle napsané. Ono už vůbec u takového díla je docela u čtenáře složité, se "prokličkovat slalomem" k srozumitelnosti díla. Musím uznat, že jsi s popisností a skladbou v díle, naložil vítečně!
Rád jsem si početl*

01.10.2022 13:28:38 | šerý

děkuji za komentář. Bohužel jediný. Pořád si myslím jak blbě píšu. A občas to vyjde. Ahoj Tomáš

02.10.2022 23:11:56 | umělec2

© 2004 - 2023 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí