No jo, jindavá to bylo něco.. aneb vzpomínka na staré časy

Anotace: vzpomínání na dobu komunismu se soudružkou Maruškou...

Tož to jsme si jednó zase s Maruš Ošatkovic volali aparátem, ale to tehdá,to to bylo levné... To bylo jinačí pořízení, sice žádné paušály, natož zvýhodněné volání aparátem, nýbrž to byly čestné peníze jindavá, co bychom teď dali za minutu, tehdá jsme dali za půl hodiny, ale co si tu budeme povídat, jindavá bylo všecko jináč,všecko! Nebyli jsme sice bohatí,jelikož peněz bylo málo, a na všecko jsme si vydělávali holýma rukama, na poli, to bylo včecko jinačí, žádné kombajny, natož pluhy, to byla těžce vydřená práce!! Zato v ničem nebyly nešváry!! Ale byly i časy, kdy jsme si s Maruš odvedle volali až do ouplňku! A že takových ouplňků nebylo málo!! Ale teď už k věci, nemáme taky času nazbyt, jelikož aparát už drnčí, pohupujíce se na držátku!!!

Zvedám aparát naslouchajíce přitom celá nedočkavá Maruně, co si zase ta děvečka na mě připravila, ach ta Maruna, hodná holka to byla! Ale tolik nešvarů, co jí potkalo, chudák holka..., škoda že to s ní tak špatně skoncovalo... Ale to už mě z mých nekřesťanských myšlenek vytrhla Maruna, ouplně jsem jí viděla, jak i ona hořela nedočkavostí čekajíce přitom na mé ne vždy šťastné příhody!! Tento rozhovor si pamatuji ouplně živě jakoby se to odehrálo včéra!

Kamča : Tady Kamča u aparátu, kdo volá??
Maruna : Pozdrav pánbůh, Kamčo, to jsem já, Maruš Ošatků, jest to už dlouho co jsme se neviděli, není-liž pravda?
Kamča: Je-liž, je... Tož chceš slyšet co se mi zase přihodilo tehdá...?
Maruna: No že váháš, Kami! Celá hořím nedočkavostí!
Kamča: No jo, to víš, zrovinka si to takhle štráduju do ouřadu, v tom mě rupne v kříži...ale já už se tomu nedivim,vždyť už taky nejsem nejmladší!!! ale to nebylo všecko, sotva jsem se vzpamatovala nějak špatně jsem došlápla a už jsem se válela na zemi... ale šla kolem mě nějaká parta chuligánů, a že by mi alespoň pomohli vstát to ne! Na to je neužije...Až mi to vyhrklo slzy do očí!
Maruna: To se ti nedivím, Kami,... Já sem takhle jednou seděla na lavičce v parku a tam si nějaký chuligáni kopali míčem...a ten jeden mě strefil do hlavy...a já rikám:Vy jedna mládež nezbedná vy uličníci, kriminálníci a oni se tomu zacali smát tak sem po nich hodila svojí bambusovou hůl
Kamča: Nu což,to je správně,musíme je hnát holí, jinak to nejde..mělo by to být jako dřív-rákoskou přes ruce,a ten kdo kradl,tomu uříznout ruce!!! Jen ať si nezvykaj ty kriminálníci!!! Za komunismu...to bylo něco!!! A jak to vlastně dopadlo s tou holí nakonec?
Maruna: A vod ty doby sem jí neviděla...a za tolik peněz sem si musela koupit novou..to by si nevěřila kolik taková hůl stojí...100 kč...za našich časů bysme za 100kč měli oblecení pro celou rodinu
Kamča: Což oblečení pro celou rodinu,možná pro celú náves...což pro celú náves, pro celú ves!!!
Maruna: Teď to maj lidi hrooooooooooooooooozně jednoduchý...co jsme si protrpěli když jsme stáli fronty na banany
Kamča:no to ty dnešní děti ani neznaj..měli by chodit do roboty,každé ráno za úsvitu..to by zapomněli na ty svoje lumpárny..to je hanba!! Že se nestyděj.. Maruš promiň, ale mám zase na krajíčku, vždyť mě znáš...
Maruna:Ale, nebooj, vdyť ty si ještě štramanda ale jáááááááááá...vždyť jsem asi o 9 let starší
Kamča: no jo,támhle Božka mi řikala,že jsem prý ještě vitální..Tak taky jsem starý pionýr! A když jsem ještě chodila do Sokola,..to bylo něco..! No a co ty? Ešťá tě porád bolej záda??
Maruna: jo pořád pořád...Koupila sem si Fastum gel,ale nepomohlo to..Stoji to hroooooooooozně peněz a stojí to za starou bačkoru..A co ty? Co tvůj starej? Jak se vám daří? Nechcete někdy zajít na návštěvu? Dali bychom si štamprli vodky jako za starých časů..
Kamča: Tož maruš...ty to vlastně ještě nevíš....a já už se z toho šoku málem vzpamatovala...bohdan přeciž zemřel už na konci ounora! :'( Maruš...a co já si teď mám počít sama....
Maruna:Jémináčku...dyť já ti na to dočista zapomněla! Nu což...To víš to mám z toho prodávání na jarmarku! Tolik myšlenek se mi za tu dobu honí hlavou,to bys nevěřila...a vlastně! Teď sem si vzpomněla co ti chcu celu dobu říci! Ale je to tajné-musím se ti s tím svěřit! Mě ti pozval Děda od naproti na TANCOVAČKU!
Kamča: No, nepovídej...a já myslela že ten se už k ničemu nemá... A jaké to tam bylo..? užila sis to tam alespoň?
Maruna: Jo, jó, taková pěkná veselka to byla!
Kamča: To ti věřim..to já za mejch mladejch let..to bylo něco! ale teď s mym starym už nic neni...jak by taky (vzlyk) mo(vzlyk) mohlo...promiň maruš mám zase plný kukadla slz..
Maruna: No tak není se čemu divit, hale jde sem můj starej, nechci aby mi zase vyhuboval, že zase protelefonujem jeho celou vejplatu, on je schopnej mi dát pětadvacet na holou, jako zamlada!!!
Kamča: No tak taky se podivej kolik je hodin! Jéžišmarjá, to už je tolik? Mě se na plotně vaří polívka! Já na ní dočista zapomněla! Propánajána! Ta už bude spálená, ajajaj, a já si říkala že tu něco cejtim...No nic, budu muset končit,a jak t tak vypadá, tak ty taky, že?
Maruna: Jo jó, Alois vypadá, že se tuuuze zlobí! Tož, s pánem bohem, Kami! A dobré pořízení přeji, s tou polévkou!
Kamča: Já už musim taky běžet, inu, zdař bůh.

Rychle jsem běžela do síně, ale bylo už pozdě: polévka vyteklá na plotně, připálená jest byla... No potěš pánbůh, postěžovala jsem si.

Kamila Brajerů / Praha