O lásce prasečí

Anotace: Když už nekvičí

Spát
Mozek vysílá signály
Není divu v půl třetí ráno.
Ticho, tma, těkající oči.
Dva kuželové paprsky světel.
Není to náhoda.
Se ti zdá.
Si nemyslíš, pomyslíš.
Prásk, prásk, hluk ozvěn výstřelů se nese výhružně nocí.
Světla zhasla, mručení ustálo.
Divočák leží u posedu a z boku mu prýští poslední zbytky barvy.
Orgasticky rozrušený myslivec sestupuje po žebříku a jde spokojeně omrknout svůj dnešní úlovek.
Má rád rituály a tak vkládá do mordy utrženou smrkovou větvičku.
Už se těší na jídlo a trofej dnešního úlovku.
Zbraň má po dvou výstřelech čistou.
Odhaduje váhu bachyně pro transport.
Nevšimne si v houštině prikrčeného kňoura.
Ten má rudo před očima.
Zabili mu jeho dlouholetou družku, matku selat.
Neslyšně se rozbíhá a nabírá rychlost.
Plnou vahou do boku lovce.
Ten svalen mručí a ze šrámu po tesácich, vytéká červená.
Kňour odbíhá, aby znovu nabral rychlost pro úder.
Rány jsou to strašlivé.
Z břicha visící střeva dávají tušit blízký jeho konec.
Akt kňouří lásky byl dokonán.
Teď teprv může jít a se vztyčenou hlavou, smutný však, hledat novou bachyni.