Originální pomlázka

Anotace: Soudnička, tentokrát trochu s velikonoční tématikou....

Pan Josef bydlel ve středu města, v jednom ze starých činžovních domů. K bytu patřila sklepní místnost. V ní kromě různého nářadí, které potřeboval k výkonu svého řemesla, sušil i chleba a bílé pečivo pro králíky a slepice, pěstované jen tak pro potěšení na zahradě.

Krátce před velikonočními svátky však uslyšel ve velkém pytli podivný šramot. Pochopil, že mezi krmení se dostali nezvaní hosté. I myším totiž sušený chleba ohromně chutnal. "Co budu s tím odpadem dělat? Králíkům už to dát nemůžu, ještě by mi chcípli", sděloval Josef problém své manželce Věře. Po chvíli společného uvažování Josef řešení našel. "I co, pytel hodím někde do řeky, potopí se a bude pokoj. Možná i nějaké ryby se z toho nažerou, tak vlastně spojím dobré s užitečným".

Protože myši řádily v suchém chlebu více, než Josef předpokládal, musel pytel nějak zpevnit. Manželka mu proto sešila starou pruhovanou roletu a pytel do ní uložila. Pro tento příběh sešitá roleta byla důležitým prvkem. Nutno dodat, že svým pruhováním připomínala pytle, používané svého času na poštách k přepravě peněz.

O Velikonočním pozdělí, kdy panoavlo krásné jarní počasí, Josef nasedl na své stařičké kolo,k nosiči přivázal pytel a vydal se hledat nejvhodnější místo, kde ho "utopí".

Na okraji města dojel k malému mostu, pod kterým tekla řeka. Místo důvěrně znal. Za mládí sem s kamarády chodil chytat raky. Dnes už by je ve vodě jen ztěží hledal. Nepříznivé životní prostředí vykonalo své....
Při přemýšlení o svém mládí ani nezaregistroval, že pytel chleba se mu z nosiče na kole uvolnil a spadl na zem. "Ještě tohle mi scházelo", zanadával si Josef, "abych se s tím ještě tahal, zatracená práce". Pytel opřel o pilíř. Náhle v řece zaznamenal jakýsi pohyb. "Co se to tam děje?", uvažoval. A pak uviděl několik mladých lidí, zřejmě otužilců, kteří se v řece koupali. "No na vás jsem tu čekal", zahartusil pro sebe. "Jakpak se teď toho pytle zbavím, ještě si budou myslet, že tam házím nějakou mrtvolu!" Koupající zatím Josefovu přítomnost nezaregistrovali. "Musím ale najít nějaký kámen a přivázat ho k pytli, jinak se nepotopí", přemýšlel dál Josef. "No co", nechám ho tady opřený a odskočím si támhle do křovíčka, však to chvilku vydrží, nějaký kámen tam snad najdu a pak uvidíme".

Než však stačil cokoliv reaizovat, zastavilo u Josefa auto s hlídkou Městské policie. "Tak co pane", oslovili ho, "víte, že zakládat skládku na nepovolených místech je zakázáno? Copak tady na mostě dělá ten pytel? A co v něm vlastně máte? Okamžitě ho naložte na kolo a odvezte pryč, jinak vás to bude stát spoustu peněz, snažili se Josefa vystrašit. Josef v klidu vysvětlil, že mu pytel spadl z kola, že ho chtěl odvézt, až si odskočí. O tom, že pytel chtěl "utopit", samozřejmě pomlčel. Strážníkům ukázal i jeho obsah. Vše tak skončilo nad očekávání dobře - pouhou domluvou. Hlídka odejela a Josef konečně mohl uskutečnit svůj původní úmysl. Do křovíčka s sebou vzal i kolo. "Co kdyby se někomu hodilo, ne?"

V křoví ležel i vhodný kámen. V tu chvíli se však otočil, protože na mostě zaregistroval jakýsi pohyb. To, co skrytý v křoví uviděl, jej docela uzemnilo. Na mostě zastavila červená škodovka. Z ní doslova vyskočili dva mladí muži. Popadli pytel, opřený o pilíř a postavili jej k zadním dveřím auta. Jeden z nich přeběhl k dveřím u řidiče, vytáhl klíče,odemkl kufr. Pytel společně naložili. Komentáře typu "ty vole, to bude peněz, to si užijeme, asi to někomu muselo vypadnout, to není možný", bylo zřetelně slyšet až k Josefovi. "Jedeme domů!" Pak kufr auta zaklapl, zavrčel motor a škodovka se i s oběma mladíky ztratila z dohledu.

Josef v nedalekém křoví byl neschopen slova. Po chvilce se ozval jeho hlasitý smích. "No vida a mám po starosti. Pytel uklidil někdo jiný, zbavil jsem se staré pruhované rolety a kámen jsem také nepotřeboval, prostě dobrá práce. Pojedu taky domů, co tady. Úkol jsem splnil.

Josef však domů nedojel,ale došel. Pro smích, který lomcoval s jeho tělem, nebyl schopen jízdy na kole. Bohužel se už nikdy nedozvěděl, jak se mladíkům líbil obsah ukradeného pytle. V každém případě to byla ta nejoriginálnější pomlázka, kterou se jim na Velikonoce podařilo bez velké námahy vykoledovat...