Volané číslo neexistuje

Volané číslo neexistuje

Anotace: Naši osobní strážcové jsou pedanti na svojí anonymitu. Prý i své stíny okolo sebe zametají. Pro jistotu!

 

Zběžně pohlédl na hodiny. Nastal nejvyšší čas, aby se oblékl a vydal se tradiční noční Silvestrovskou cestou k hrádku, rozloženého na nedalekém kopci. Byl natěšeným, až úderem půlnoci pod jeho úpatím zažehnou sváteční ohňostroje. On na nádvoří z vyhlídky spolu s ostatním přítomnými diváky bude sledovat defilé světlic, které vzlétnou až do úrovně jejich zraků.

Vyrazil z domu. Běžel mu čas! Strmou osvětlenou cestou to k vrcholu trvá necelých čtyřicet minut. Cestu napříč parkovištěm mu zastoupil mladý bujarý hlouček s lahvemi alkoholu. Ať prý poví, co si do Nového roku přeje. Zda prachy, sex, nebo hodně chlastu? Že si na vybrané musí s ním připít!

Bránil se. Nakonec si z menu nevybral a řekl, že si přeje zdraví. Jedna přiopilá dívka vykřikla.

„Helé, von si myslí, jak je mazanej. K čemu ti bude, trilobite zdraví, když budeš trpět nekonečnou nudou. Budeš bez baby a chudej? Jen nám to řekni!“

Aby se jich zbavil, symbolicky upil ku zdraví z nabízené lahve jednoho mladíka a konečně se z hloučku vytratil. Zahleděl se do mobilu a zjistil, že ztratil deset minut času. Přidal rázně do kroku. Cestou míjel několik stejných opozdilců. Zimní chlad ovíval mu tváře, však po těle cítil horkost a pot. Rozepnul zip u bundy. Při chvatném pochodu se blížil k cíli. Ještě tak čtyři sta metrů.  Pomyslel si a těžce oddychoval. Opře se chvíli o strom a odpočine si. Ale po opětovném pohledu na čas tu myšlenku zavrhl. „To dáš, Petře“ zasípal. Vzpomenul na E. Zátopka a jeho heslo. „Když běžíš a cítíš, že už nemůžeš, tak ještě přidej!“

 

Konečně uřícený procházel brankou ústící k blízkému nádvoří hradu. Tak ještě ten kopeček!

Úžil se mu dech a cítil podivnou euforickou lehkost těla. Na mobilu shlédl rozostřený čas čtyř minut do půlnoci. Zvládl to!

Na nádvoří se sešla asi stovka „diváků.“ Někteří lahvemi a číšemi se snažili obsadit ten nejlepší výhled. Čekalo se na nový mladý čas. Obloha v zadumaném očekávání byla plná třpytivých hvězd a pod kopcem připravené město k oslavné extázi.

Těžce zadýchaný Petr se snažil v pološeru vyhledat v davu nějaké přístupné místo s výhledem. Vydal se k okraji zástupu, kde bylo méně lidí. Před očima mu houstla mlha. Cítil se podivně a okamžiky pozbýval vědomí. Snažil se rukou zachytit kamenné zdi hradu. Zavrávoral, klopýtl a upadl na svažující se kamennou dlažbu!

Nastalo ticho. Jen zdáli byl slyšet šum oceánu. Z povědomí mu vyvstala vzpomínka, kdy na dovolené na Madeiře, naskakoval s oblibou na vlny oceánu. Nechal se jimi unášet a pohupovat. Znenadání se před ním vzedmula mohutná vlna, která jím smýkla o skalisko zaběhlé z břehu do oceánu. Ucítil úder do boku a odraz vlny jej opět vtáhl na širou hladinu. Tehdy se zalykal plnými ústy slané vody a nemohl popadnout dech. Ze strany se přiblížila vlna další, ale už menší. Měla z pěny na jejím vrcholu bílou hlavu s kadeřavým vousem. Velká ramena s pažemi, které ho uchopily a poklidně odklonily k pobřežní mělčině.

Teď však nebyl opětovným pánem svého času a netuší, jak zde dlouho leží. Konečně se mu instinktivně podařilo posadit. Chropěl a nebyl sto se postavit na nohy. Svalil se opět na bok. Kalným pohledem zjistil, že okolo nikoho není – a přece! Zpoza jeho zad se objevily bíle opeřené ruce a uchopily jej v podpaží. Jako věchýtka ho pozvedly a postavily na nohy. Petr stál pokrouceně a snažil si nekoordinovanými pohyby očistit rukávy a nohavice kalhot. Na bradě pocítil vlhké teplo. Hřbetem dlaně přejel po bradě a utkvěla mu na ní krev. Podařilo se mu z bundy vyjmout kapesník a přiložit jej k nosu. Otočil se, aby poděkoval za nezištnou pomoc. Ale za ním ani poblíž nikdo nestál. Až několik metrů od něho zahlédl zástup, který zcela bez povšimnutí a k němu zády, právě freneticky slavil příchod Nového roku.

Zmateně se přidržoval zdi a nejistým krokem mířil k nejbližší obsazené lavičce, kde požádal jednoho muže o místo. Zkoumavě si ho odměřil od hlavy k patě, a když viděl v záblesku světlic jeho zakrvácený kapesník, tak ochotně uvolnil místo. „Víte, udělalo se mi špatně.“ dodal Petr s omluvou.

Usedl a snažil se vcítit do okolní oslavné atmosféry. Nabrat opět jistotu a sílu k zpáteční cestě domů. Po několika minutách usoudil, že je mu lépe. Vstal a pomalým krokem se vydal na cestu. Hlavou mu vířily otázky i smutná obava, že tato Silvestrovská cesta je už natrvalo cestou poslední? Povzdechl si.  Ke všemu, aby to nebylo málo, začíná trpět halucinacemi i představivostí.

Zazvonil mu mobil. Zběžně pohlédl na display. Podivné číslo a neznámý volající? Přiložil přístroj k uchu a zmateně naslouchal.

„Ššt, vše bude dobré!“

„Co bude dobré a kdo volá?“

„Vše bude opět dobré. Věř mi!“

Nežli Petr mohl dál reagovat, ozval se přerušovaný tón. Opět se zadíval na číslo volajícího. „Co je to za pitomost?“ ulevil si. Číslo 000 002 023?

Obratem stiskl tlačítko zpětného volání.

„Volané číslo neexistuje!“ ozvalo se z přístroje. Pokusil se volat opakovaně, ale se stejným výsledkem

Konečně dorazil domů. Vyzul se a vykasal zašpiněné nohavice kalhot. Pod jednou z nich se objevila odřenina, táhnoucí se od kolena až ke kotníku. Sprchou ránu opláchl a převázal gázou. Náplastí přelepil i šrám na lokti. Unaveně poklesl na židli a pokoušel se opět kontaktovat ono záhadné číslo. Po několika marných pokusech to vzdal. Chystal se zapnout televizi, ale ozval se domovní zvonek. Otevřel vchodové dveře a do bytu se mu hrnul kamarád Honza, s jeho halasnou přítelkyní Ivou, která v rukou šermovala lahví s vínem.

„Ty máš Petře doma nějakou návštěvu?“ vyjekla živě.

„Nemám. Proč se ptáš?“ odpověděl.

„No, že si tak vlažnej.“ řekla a svraštila komicky obočí.

„Vlažnej, že prý vlažnej? Celá Evropa tančí a ty se tváříš, ha ha, jak studenej Eskymák.“ Dodal kamarád Honza.

„Ale stala se mi taková věc…“

A tak jim Petr, tu svoji čerstvou tajemnou událost převyprávěl a ukázal Honzovi podivné číslo volajícího. On stiskl tlačítko a ozval se zamítavý hlas operátora. Honza se podivil.

„A nemáš už dneska natankováno alkoholem?“ usmála se Iva a upila ze sklenky vína.

„Natankováno? Vždyť jsem skoro nic nepil. No, jen se podívej Ivo, no, podívej se!“ Podrážděně vzkřikl Petr a strkal jí mobil přímo pod nos. Chvíli soustředěně mačkala tlačítka a prohlásila, že je to divný a ať si to číslo nechá prověřit v některé prodejně svého operátora.

Připili spolu na Nový rok. Neuplynula ani hodinka a lahev byla dopita. Honza s Ivou odmítli Petrovu nabídku, že otevře ještě jednu. Namítli, že musí oba ještě obejít kolečko svých známých a pogratulovat.

 Když se měli k odchodu, ve dveřích se Honza otočil k Petrovi.

„Hele, kámo. Až zjistíš toho volajícího vtipálka, tak mi řekneš, jo? Hm a tu lahvinku, kterou si nám nabízel, máš k mání? Víš, ty jsi nějak na suchu a mi máme ještě do rána daleko. Chápeš to?“

„Jasně, chápu.“ Odpověděl Petr, a vtiskl mu lahev do ruky.

 

Zůstal sám. Z ledničky si ukousl z šišky salámu a kousek chleba. Zapnul televizor. Ulehl na gauč – a usnul.

Na druhý den se probudil po poledni. Protáhl se a zívl. Poté mu hlavou proběhla včerejší vzpomínka. Na přelud o jakémsi duchu-andělovi, který ho vyvedl z krize a později volal na mobil? On je a vždy byl realistou! Na zázraky, astrologii, duchovno a podobné jevy, přece nikdy nevěřil.

Opět se chtěl přesvědčit, že se k tomu „patriotovi z nebes“ nedovolá. Uchopil ze stolu mobil a stiskl tlačítko přijatých hovorů. Očima přejížděl po display sem a tam, ale seznam volajících zel prázdnotou! Naštěstí si to číslo souběžné s novým letopočtem pamatuje. „Jasně, že 000 002 O23.“ chvatně tlačítky číslo aktivoval. V reproduktoru zachrastilo a ozvalo se. „Volané číslo neexistuje.“

Petr se zamyslel a hlasitě prohlásil. No a je to! Ochránce zmizel a on alespoň nebude za podivína. Usmál se a položil mobil na stůl. Pojednou v něm hrklo! Za dveřmi pokoje vedoucích do předsíně, se ozval hlasitý smích a přibouchnutí dveří. Po několika sekundách váhání se rozeběhl ke dveřím a prudce je otevřel. Za nimi ale nikdo nebyl. Přiskočil k domovním dveřím a učinil totéž. Chodba vězela prázdnotou! Napadla ho jedna sekvence z filmu, kdy pronásledovaný utekl z bytu do poschodí výše. Učinil stejné. Ale také nikde nikdo! Tak tedy ještě zbývá seběhnout schodištěm do přízemí a následně odchytit „návštěvníka“ před domem. Seběhl bleskově schodištěm a vyběhl ven z domu.

Ulice však byla liduprázdná. Jen jakýsi stařeček šel od kontejneru s  košem na odpad.

Petr zoufale vzhlédl k nebi a pomyslel. Co se mnou se děje? Co jen se mnou bude? Ještě chtěl cosi dodat, ale utichl. Magickým pohledem sledoval, jak se k němu povětřím z nebe, polehoučku snáší bílé pírko.   

 

 

 

       

 

                    

 

 

 

 

 

 

Autor šerý, 05.12.2023
Přečteno 283x
Tipy 39
Poslední tipující: Stanislav32, jenommarie, La Suneteto, Kaj, Kaprikorn, jitoush, Vivien, jort1, Tvbm, básněnka, ...
ikonkaKomentáře (54)
ikonkaKomentujících (19)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Jsou "Věci mezi Nebem a Zemí"
Věřme, že jsou!

Je mi z Tvé povídky Šeráčku
vlastně milo.
I když Petr z příběhu
má svůj život
jako každý z nás.
Co dobře víme,
že po vlnách denních peripetií ..

mnohdy se otevírají
a nabízejí otázky
přímo k bolevému jádru
a studeným potem
se přimlouváme
k nadhledu
až..
přijde opět výzva...
která nám otevře okno do naděje
že snad..
ještě se na nás usmívá Osud. ;)

Máš dar vyprávění, nejednou jsem psala
jak se umíš držet detailu a příběhy i tvé postavy mají realistický podklad
a je z nich cítit vždy ta všednost
člověk se do tvých příběhů ponoří.

Krásný první lednový den Ti přeji. M :)

01.01.2024 14:42:23 | jenommarie

Já nevím, proč si myslím, že ho doma čekalo vepřové kolínko. Že to byla tradice. Když mám někoho ráda, tak to
jsou jeho texty. Nenašla jsem ho, ale nezdál se mi, to vím určitě. Ale možná se pletu.

31.12.2023 22:19:31 | Philogyny

No nepletete a pamatujete si dobře. Ono tomu tak bylo! Ale nakonec jsem považoval popis tradice za vatu, kterou lze postrádat. Tento příběh bezúčelně dlouží a zkouší čtenářovu trpělivost čtení. Musím krátit, nebo se ztratit. Případně psát romány, které více popisnosti unesou.
Však víte, jsem váhal toto publikovat. Ale na to, že se zde povídky moc nečtou, tak jsem nakonec počtem čtenářů potěšený.
Zbývá už něco přes půl hodiny času, abych se opět vydal na cestu. Ale postavil jsem ovar na hořák, a po úvaze si raději cestu na Doubravku odpustil. Budu sledovat jen mobil. Třeba...
Moc děkuji, bystrá poetko Svatavo*

31.12.2023 23:23:05 | šerý

"volané číslo včetně mojí tváře vymažte ze svýho adresáře..."

Zajímavé. Byl jsem napnutej až do konce. :-)

"Neboj se, člověče..."

30.12.2023 17:45:39 | La Suneteto

Usmívám se nad první větou vzkazu. No tak to v souhrnu vyznělo, příteli La Suneteto, aby autor byl za blázna.
Nebojím se už ničeho a přežiji. A když nastane ten správný čas, tak přide mi onámit jinak a v peří černém. Tedy doufám.
Prima, že jsi přišel a děkuji, za přečtení*

30.12.2023 23:14:38 | šerý

Ta první věta je z písničky Tabáček.. to já už tak mám, že asociace.. vidím "volané číslo" a hned mi to v mysli naskočí... "volané číslo je odpojené a bude odpojené žádný né že né..." Tak prozaické to je, ale je fakt, že tim lidi matu. :-)
Ta poslední věta je tež z písničky.. že se nemusíme bát...
Jinak zdravím, fajn že zase píšeš.

31.12.2023 14:59:30 | La Suneteto

Ajo, ta asociace na Tata bojs, mi tedy nedocvakla. Moje dlouhé vedení už pozbývá i na pružnosti :-)
Teď už je mi jasná, i Jasná zpráva!
A děkuji...*

31.12.2023 15:13:31 | šerý

věci mezi nebem a zemí, nebo zemí a nebem? Je to to samé? Každopádně mé oblíbené téma...i já jsem pár podivných příhod zažil, no to je ale jiná...hezký se čte, to je řekl bych to hlavní, tím pádem i dobře psané...kompromis "ani dlouhé, ani krátké- wunderbar...
líbilo se mi, už jsem ale rád, že zase jsem už na Zemí...šerý milý, mraky se rozestoupili tak kývám Ti na pozdrav, buď vešel a zdráv...v

27.12.2023 05:29:06 | mapato

To je bezva že ses zastavil a máš bez oblačné nebe, kde slunko a z obav nezebe. Však jen modré nebe bez mraků, urodné všem lidským zázrakům.
Pravda. Život se lépe snáší, když navaříme vtipnou kaši!
Díky*

27.12.2023 13:32:13 | šerý

Modlím se, abych se uměl modlit.
Můj anděl strážnej se přemírou praxe vypracoval v slušného kulturistu.
Neznáš nějakou modlitbu k strážníkovi? Andělíčku, můj strážníčku je infantilní...

17.12.2023 23:43:22 | Kaprikorn

Andělíčku pohlídej mě za hubičku
teplé místo na nebíčku
pohlídej mě ve dne v noci
chraň mě tchýně od zlé moci.

Strážnému andělovi kulturistovi dej padáka. Je to narcis a cpe se anabolikama. Jen přírodní andělky, mají prsní bicepsy na pravém místě.
Díky za pohled, Kaprikorne*

18.12.2023 01:29:58 | šerý

Pěkná, silná, edukační.
Já strážníky nikdy moc nemusel...

18.12.2023 18:18:18 | Kaprikorn

Já také ne! Připadali mě stejní jak farářové, kteří rádi říkali, že jim o žádný prospěch nejde. Policajti zase dělají práci (stráží pořádek a bezpečí) za mrzký peníz i pro to, že je to také jejich služba lidu a posláním. Haha.
Díky*

18.12.2023 19:34:46 | šerý

.....No mnohdy ani netušíme,od jakých patálií nás "odklonili",kdy nás zachránili nebo aspoň zmírnili následky...takže "jenom"...děkuji......hezké to máš Šeráčku.....jsem se zatoulala poněkud opožděně,ale přece..../úsměv/Ji.Povídky Ti jdou...budu se těšit na další...třeba právě z Madeiry...../úsměv/.......P.S.Takže všem našim Andělům velký dík...

17.12.2023 17:45:45 | jitoush

Ano jituško, díky kolem nás kroužícím andělům* Smrtky kvartálního plánku, měl jsem na kahánku.
To víš, že mám radost, když ku mě přijdeš a pohledíš* Madeira je v mém srdci a jistě si zaslouží, abych se z ní vyznal. Ale napřed připravuji poezii v próze, o podzimní cestě na Mauricius.
Jsem rád, že už máš alespoň stabilizované zdravíčko. Děkuji, má Bylinko*

18.12.2023 01:56:30 | šerý

Ještě že ty anděly Kájo máme, zrovna dnes mi přišla na návštěvu kamarádka, co nebýt tam kdesi jejího strážného, nebyla by.

Že volané číslo neexistuje? Dokonce zmizí a po něm jen náš přelud? Vždyť by jim pak všichni chtěli volat, to pak není divu, že jsou v ilegalitě. Anděl, to je těžká služba! Ale pro nás vnímavé, ty odtajněné anděly přece dobře známe, když máme v životě trochu štěstí, možná s námi sdílejí i domácnost. To jsou naši miláčci. Vdechnou kyslík do života či dají masáž srdce. To už je ale vyšší level, a pokud někdo říká, že už je to vyhynulý druh, za mě odpovím, velmi se pletou. Vždyť přece, co ta pírka .. ?

11.12.2023 22:58:29 | Vivien

Už jsem si na věšáček odložil všední tón a svátečním jsem u tebe.
Však já bych také nebyl, kdyby On nebyl. Ale jak vypadal nevím, kdybys mě človíčku zabil.
To zneužití kdyby se na číslo dovolal...aha, vidíš. To mě nenapadlo. Já znám také anděly a mám je kolem sebe. Ale nemají bílá pírka a pod prádlem, o tom ani nemluvě. A taky někteří jsou nevyzpytatelní a odtažití, nedůvěřivý. Hmm, tak to asi nejsou Andělé Domácí.
Ale ten z příběhu mě trochu mate. Vím že se traduje, že andělé jsou bezpohlavní. Tak do paďous, tak jsi jej s tímhle vzít do domácnosti? Tak jako "asi anděly" velké díky, za tvůj úžasný a laskavý čin* "Andělíčku, můj strážníčku. Opatruj mou dušičku. Ochraňuj ji ve dne - ale, ne už v noci. Chce si s tebou nahý hrát, nejmíň dopůlnoci."
Já vím. Nikdo není dokonalej a ideal neexistuje. Ale cumlavý anděl by měl mít hodně široké kompetence. A mi mužové, musíme být k nim setsakra pozorní, věrní a výkoní, abychom si je vůbec zasloužili.
Tak zase až přijdeš anděly, vypni na mě ňadra. Víš, mám tě rád. Ale k milování musí býti jistota i důkaz.
Vážím si Vivienko tvých slov s andělským dialektem. Moc ti děkuji. Však víš, jak jen se andílkovi podobáš* :-)

12.12.2023 17:37:41 | šerý

No nevím, že kdybych u tebe Kájo zdomácněla, zda bys nakonec neláteřil. Já mám teda do bezpohlavního andílka daleko. A to je dobře! Odtažitost nehrozí a cuplíky v pohotovostním stavu :-)

12.12.2023 21:42:10 | Vivien

...Viv...krásná reakce,jen co je pravda...se tady culím......Ji.

17.12.2023 17:48:02 | jitoush

:-)

17.12.2023 18:29:38 | Vivien

myslím, že "trpět" halucinacemi nemusí být tak strašné, když jsou ku pomoci

07.12.2023 11:41:13 | jort1

Ale kdo se má pořád na ně koukat? :-)
Díky, Jorte*

08.12.2023 00:46:20 | šerý

,,,:-)

08.12.2023 15:40:12 | jort1

Já jsem se dlouho těšila, až vydáš další dílo a tohle jsem fakt četla s napětím, jenom jsem si říkala, že Petr má asi trochu psychózu z toho alkoholu.. Tak dík a těším se zase někdy na nějaké nové dílo/báseň. ST

06.12.2023 18:36:12 | Tvbm

Víš Tvbm, on alkoholik není a ten večer alkoholu vypil opravdu je krapet. Vím to zcela určitě!
Je fajn, že sis přišla přečíst. Potěšilas*

06.12.2023 21:57:24 | šerý

Já vím, že to tam bylo :). Měj se fajn!

07.12.2023 08:01:29 | Tvbm

Ten anděl s ním měl spoustu lítání :-)

06.12.2023 16:51:07 | básněnka

Tenkrát dobré letové podmínky a dobrý kurs. Měl by létat s přilbou. V té tmě by mohl narazit do kandelábru. Ale říkej mu to! Myslí si, že je pořád tři sta letý
neohrozený mlaďoch. Však dostane rozum až vyjde s puberty.
Jsi prima, Básněnko*

06.12.2023 22:08:23 | šerý

někdy ten koncert v srdci stejně nečekaně ustane jak začal a zbude jenom kouzlo :) hodí se k adventu... naděje

06.12.2023 08:27:54 | nehledaná

No o tom je celej ten náš život pomíjivého času. Od toho jsou zápisky formulí v lexikonu srdce kouzel. Záleží i na nás, jestli chceme okouzlovat a čarovat* Naše srdce jsou otevřená a stačí někdy zalistovat.
Že hodí se k Adventu? No pravda! Stála dlouho na startovní čáře, aby poběžela.
Mnohokráte díky, Nehledaná*

06.12.2023 12:07:35 | šerý

"a kdyby se někdo z Vás na anděla ptal,
tak mám jizvu na rtu, když při mě stál"

Moc ráda jsem četla, milý šerý :) téměř jedním dechem...
Skvělé :)*

06.12.2023 06:40:42 | narra peregrini

Andělé na rtech jsou bezva! Že jizva? Ale né! To asi prdýlkou ti štrejchl na rtu o drobeček a ten jako kamínek udělal mělkou rýhu. Když má tu svoji romantickou chvíli, moderuje na rtech úžasná něžná slova. Jen se nad nimi neolizovat! Je zahnán do koutku - nebo jej spolkneš, jak nechtěnou pochoutku.
Prima tvá návštěva Narro*

06.12.2023 11:52:28 | šerý

šerý! Ty Tvé komentáře! To je mi teprve pochoutka :) Pošmákla jsem si :)* Díky.

06.12.2023 22:14:04 | narra peregrini

:-)!

06.12.2023 22:44:00 | šerý

bravurní. mrazilo mě, když jsem četla. taková znamení je třeba brát vážně. a díky bohu za anděly STrážné! :-))*

06.12.2023 03:20:37 | Iva Husárková

Je mi potěšením Ivo, že sis mě přečetla.* Bezpochyby, že strážné anděle a andělky beru vážně. S popelavým Žahourkem hraji někdy prší nebo kanastu když má po šichtě. S šikmoočkou andělkou Fičikou v bílém krajkovém prádle, si hrajeme na "nešmátrej a hledej." Potom mám ještě jednu - přespolní. Má krásné kukadláky a je laskavá. Zpívá si písníčku o jakémsi kotěti spícího v botěti od Suchého. Doprkýnka, teď si nevzpomenu na její jméno. Ale když se podíváš doma do zrcadla, tak to tam máš napsaný*

06.12.2023 11:34:37 | šerý

jsem šťastná, že Petra anděl zachránil. a věřím... :-))***

07.12.2023 03:29:39 | Iva Husárková

Je mi potěšením Ivo, že sis mě přečetla.* Bezpochyby, že strážné anděle a andělky beru vážně. S popelavým Žahourkem hraji někdy prší nebo kanastu když má po šichtě. S šikmoočkou andělkou Fičikou v bílém krajkovém prádle, si hrajeme na "nešmátrej a hledej." Potom mám ještě jednu - přespolní. Má krásné kukadláky a je laskavá. Zpívá si písníčku o jakémsi kotěti spícího v botěti od Suchého. Doprkýnka, teď si nevzpomenu na její jméno. Ale když se podíváš doma do zrcadla, tak to tam máš napsaný*

06.12.2023 11:34:37 | šerý

***:-))***

07.12.2023 03:28:53 | Iva Husárková

šeráčku, tohle před spaním, díky Ti;)* ...že moje gusto, nemusím psát...

05.12.2023 23:46:50 | Sonador

Bezva uvítání Sonador, od "specialistky" na nadpřirozené jevy a mystiku. Děkuji, za milou pozornost*

06.12.2023 21:30:04 | šerý

Napnutá až do konce :-)

05.12.2023 21:47:05 | IkkarisKa

... jak luk. Viď Ivo. Jen jestli si z ní nestřílíš! :-)
Jsem moc rád že s něžíš. Mám rád tvé stopy*

05.12.2023 21:53:42 | šerý

I já tvé a nestřílím.

05.12.2023 22:02:41 | IkkarisKa

*!

05.12.2023 22:26:44 | šerý

Och - ono pověstné - bílé - pírko... Neklamný to znak velké síly - velké uzdravující síly - bude lépe, Petře... Bude - brzy - lépe...

Moc pěkně napsáno, šerý!
Ať se Ti skvěle daří :)

05.12.2023 20:48:50 | Ondra

"... vše bude dobré." Ondro. Ale to je nepodstatné. Podstatné je, že sis přišel ku mě počíst. Každý zde přítomný čtenář je má radost. Velké díky a i tobě, vše jen dobré.*

05.12.2023 21:48:11 | šerý

Máš úplnou pravdu, šerý, a díky Ti velice :-)

05.12.2023 23:15:38 | Ondra

Pěkné čtení do vlaku.

05.12.2023 18:31:17 | mkinka

Děkuji Jíťo, má věrná čtenářko.*

05.12.2023 21:42:14 | šerý

Rádo se děje a přeji klidný spánek.

05.12.2023 21:43:13 | mkinka

Moc dobře napsáno...tak dobře, až mne z toho mrazí... moc ráda jsem si přečetla, od tebe snad první dílko. Jestli tu něco máš, najdu si to, píšeš zatra dobře.

05.12.2023 18:25:14 | cappuccinogirl

Tedy vítej u mě a děkuji za přečtení i názor. Potěšilas a považuji si*

05.12.2023 21:41:18 | šerý

To já si považuju...bo číst tvý věci vypadá, že bude lahůdka...zvládla jsem dnes ještě jednu tvou duchařinu a zírala jsem... jseš nesmírně nápaditej chlap :-)*

05.12.2023 21:43:58 | cappuccinogirl

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí