Co najdeš v jahodách . . .

Co najdeš v jahodách . . . 

     Nevím, jak vy, ale já jsem ráda, když je pořád někde poblíž. Samozřejmě, nejlepší je to, když jsme, jak se trefně říká, jedno tělo, jedna duše. Ale, a to se vám musím přiznat, nebývá zas tak často. No, co se dá dělat, že jo, člověk nemůže mít všechno. Tohle zase říkala moje babička, když se ten rok urodilo víc kamení než brambor, ale zato měla sedm dětí. Takže asi tak. Já ne že bych si vám tady nějak stěžovala, to vůbec, znáte mě, taková já nejsem, ale prostě mě poslední dobou hrozně vytáčí. ??? Kdy? No, přece vždycky, když ho nejvíc potřebuju a není k nalezení! Můžu se třeba přetrhnout a ne a ne ho najít. Tuhle jsem ho například hledala celičký den. Určitě si dovedete představit, jak jsem z toho byla večer uštvaná. Možná mi to neuvěříte, ale už jsem si tak zoufala, že jsem se dokonce hrabala i v prádelním koši, ale - nic. Řekla jsem si, no, co už, a šla jsem teda spát, ale i ten spánek bez něj byl zkrátka na houby.

     A druhý den? No, to vypadalo stejně bledě. Když nebyl ani u snídaně, vyrazila jsem ven. Možná, že by mohl být u včel? Vzpomněla jsem si, že jsem ho tam minule našla. Seděl u včelnice, a jak mě viděl přicházet, chechtal se na celý kolo. Jenomže! nebyl tam. Po cestě koukám - neuklizená polínka, a tak jsem je srovnala. A najednou! s úplně posledním polínkem jsem ucejtila, že je tady! Ha! jedno tělo, jedna duše. Kdes byl tak dlouho?, vyjela jsem na něj vyčítavě. Kde asi, chechtal se můj vnitřní klid. Tak hele, mě už tyhle tvoje infantilní hry na schovku přestávají bavit. Jestlipak sis všiml, že jsem poněkud přerostlá holčička? A víš ty co? Občas mě docela bolí nohy nebo ruce, když tě musím furt hledat na takových místech. Nemohl bys  p ř í š t ě  pro změnu sedět doma normálně v křesle? Jo, příííštěěě, dramaticky protáhl a vzápětí vybafl – cha!, tak příště se, holčičko, a mrkl na mě šibalsky, podívej blíž na ten nevypletý záhon jahod . . .

Fany Vám přeje krásný den a nejlépe s tím svým :-)!