Den 2 – Nečekaná setkání, tanec ve stínu

Den 2 – Nečekaná setkání, tanec ve stínu

Konečně jsem se pořádně vyspal – ranní déšť příjemně ochladil stan, takže na rozdíl od včerejší ranní „sauny“ jsem spal jako dřevo. Tento den byl pro mě výjimečný – měl jsem narozeniny. Měl jsem všechno naplánované do minuty, abych stihl každý okamžik, který jsem si chtěl užít.

Nad kempem se pomalu rozjasňovalo slunce a moje plány se začaly plnit. Snídaně ve formě bufetu, podávaná v malebné restauraci přímo na náměstí v Ostravě, mi dodala energii. Sluníčko ale začalo pálit víc, než jsem čekal, a tak jsem svoje plány spontánně změnil – místo chození po městě jsem zamířil na koupaliště.

Koupaliště bylo přeplněné a já stál na místě a přemýšlel, kam si položím ručník. Nakonec jsem našel malé volné místo a pomalým, nesmělým krokem jsem tam šel. Zakotvil jsem u bazénu, abych měl věci pod dohledem – a hurá do vody.
Odvážně jsem do ní skočil. Přiznám se, plavat dobře neumím, takže to byl takový skok do vody a šup zpět na deku.

Když jsem se vrátil, po chvíli si vedle mě přisedly mladé holky. Měl jsem sluchátka v uších, introvertní pohled z mé strany – ze začátku jsem si jich nevšímal.
Holky to byly krásné. Jedna byla zrzavá a své tělo měla pokryté květinami. Druhá byla nevýrazná, taková bambula. Ležím vedle nich a v hlavě přemýšlím, mám se k nim promluvit? Však jsem introvert, který neumí s cizími lidmi mluvit. Všiml jsem si, že taky jsou na festivalu. První otázka bude rozhodující – když se špatně zeptám, budou mě mít za blbce.
„Ahoj holky, jak se dnes máte? Jste místní, nebo turistky?“
To byla otázka za sto bodů. Lepší bych si nevymyslel, pomyslel jsem si.

Koukly se na mě směšně. Myslel jsem, že česky neumějí. Po chvíli se ale zrzka usmála a odvětila:
„Ahoj, jmenuju se Klára a tohle je moje kamarádka Adéla.“
Holky byly z Karlovarska a po chvíli napětí jsme se začali bavit. Byly veselé, hlavně Klára – ta se nezastavila. Adéla byla jako já – tichá, nenápadná, a to mě strašně přitahovalo.
Ptaly se mě, s kým jsem tady, a já jim odpověděl, že sám. Chtěl jsem si užít festival bez honu. Klára tam měla přítele a Adéla byla takový přívěsek...

Čas na koupališti utekl rychle a byl čas vyrazit zpět do kempu a připravit se na večer. S holkama jsem se rozloučil a popřál jim krásný večer – když v tom mě požádaly o kontakt.
S holkama jsem se rozloučil a popřál jim krásný večer – když v tom mě požádaly o kontakt.

Cestou zpátky do kempu jsem měl zvláštní pocit. Nejen kvůli tomu, že jsem s někým promluvil, ale že se ten den začal přesně tak, jak jsem si přál. A ještě nekončil.

Můj narozeninový sen? Splnil jsem si ho ve velkém stylu. Na festivalu se dal koupit vyhlídkový let vrtulníkem – a já do toho šel. Ten výhled na Ostravu, na celý areál, na stovky stanů pod sebou, lidi jako mravenci... Byla to neskutečná chvíle. Ve vzduchu jsem si uvědomil, jak moc jsem vděčný, že tady můžu být. Teď a tady. Sám, ale přesto napojený na všechno kolem.

Večer se areál pomalu rozzářil. Všude se blýskalo světly, mezi kotely tančili artisté s ohni, jejich pohyby ladně následovaly rytmus hudby. Bylo to jako jiný svět. Lidi se smáli, objímali, tančili, jakoby čas přestal existovat.

Večer odpálil Killer Hertz svojí neskutečnou energií – jeho set mě nakopl hned od začátku. Potom nastoupila Sigma, s jejich známými hity, které znají snad všichni – každá nota roztančila davy. A pak přišel on – John Summit.

To, co předvedl, nebyl koncert. To byla čistá energie. Dav pod stagí vybuchl, když pustil první drop. Světla, kouř, basy, lidi – všechno letělo do nebes. A já uprostřed toho všeho, s pocitem, že přesně tohle jsem potřeboval. Přesně takhle jsem chtěl strávit svůj narozeninový večer.

Lidi se přesouvali sem a tam, nikdo nestál na místě – a já taky ne.
Na techno stagi to rozjela Nifra, a co předvedla, se nedá popsat jinak než explozí energie. Měla ten set naprosto v ruce. Když pak na empire stage nastoupil Holly Priest, věděl jsem, že tenhle večer ještě neskončil. Tisíc lidí, možná i víc, rozproudilo pod stagí doslova peklo. Hodina jeho setu mi utekla jak nic. Nohy se už začaly ozývat, ale duše chtěla víc.

Když odbila půlnoc, tělo už začalo vypovídat službu. A tak jsem se přesunul na Zion stage, kde to odpálil Medial Banana. Reggae a ska mě zachránilo. Moje nohy si konečně odpočinuly, hlava se zklidnila.
Ale noc ještě nekonči.
Závěrečný přesun na DNB stage – poslední nádech festivalové noci. Tam jsem nechal úplně všechno. Poslední zbytky energie, poslední úsměvy, poslední pohledy na rozsvícenou stage a tančící dav

Autor zápiskyzméhlavy, 24.07.2025
Přečteno 65x
Tipy 3
Poslední tipující: Pavel D. F., mkinka
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Jistě pěkná reportáž pro ty, kteří ty skupiny a interprety znají. Což já bohužel nejsem, tak musím držet hubu a krok...

25.07.2025 10:16:13 | Pavel D. F.

© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel