Až životem nepůjdeš do kopce
půjde to s tebou z kopce
říkával vždycky otec
Třeba jako ted miláčku?
Když chroupu chipsy
a téměř jsem ti nenechala?
Nejde o to
žes mi nenechala
jde o to
že nemáš vůli
s tím přestat
S čím jako?
Mlsáním po večerech?
Jako ty s tím chlastem?
Tos mě tedy rozesmál
Rozesmál
ano
ostatně jako vždycky
když je řeč o tvých slabostech
které tě nakopnou
do mě před spaním rejt
abys pak ráno
byla na koni
že jsem opět v posteli selhal ...
Mám toho dost, nechceš jet třeba o víkendu na ryby?
Máš pravdu, aspoň si tam v klidu vypiju pivko.
Fajn, tak já odjedu k matce.
No jasné, matinka .. Mimochodem, dlouho u nás nebyla, nezapomeň ji zase pozvat v neděli na oběd.
Jo a nepočítej, že si vezmeš auto.
Jasné, stačí, když bude plná nádrž, že?
Ať už radši jede …
Konečně se z garáže ozval zvuk motoru. Eli zapla pračku a postavila na kafe. Za hodinu začíná její oblíbený seriál.
Haló, Maruno? Už můžeš.
Do hoďky se ve dveřích objevila kamarádka s dvojbalením chipsů a lahvinkou.
Už? Nějak brzy, ne? To budem večer jak mužíci.
Ále, neboj, to je jen taková šťávička devítiprocentní. Na jak dlouho ho vyprovodilas?
Koho? Vencu? No říkal, že v neděli večer se vrátí, ale prý jen proto, že musí v pondělí do hokny, jinak by zůstal na rybách dýl, ty prý do ničeho nekecaj jak já.
Ty hele, my už to vypily, nedáme ještě jednu?
To jsi nějak mimo, ne? Už teď jsi nadraná Maruno, skoro všechno to vypilas sama. Víš co, hezky tě doprovodím domů, jo? Tak jo, ty moje kamarádko největší, tak pudem.
Asi za týden zazvonil u dveří neznámý muž.
Co si přejete?
Promiňte, jsem tu na ten inzerát.
Inzerát? Jaký inzerát? Já žádný nepodávala.
Tak tomu nerozumím. Tento, ukázal muž kolonku Seznámení v inzertních novinách.
Maruna na to jakože nevěřícně hledí a okamžitě ví, která bije.
Tak to si z vás patrně někdo vystřelil madam, omlouvám se, tak já zase půjdu.
Maruně se však chlápek zamlouval, tak ho na schodech doběhne, že mohou aspoň vedle na kafe a on jí řekne, jak to vlastně vzniklo.
Proč ne, když už jsem vážil takovou cestu.
A odkud až pane?
No víte, možná je to až neuvěřitelné, ale cestuju k vám rovnou ze služební cesty z Budapešti. Nějak to tak vyšlo, mám to totiž cestou domů, večer chci na noční rychlík do Prahy.
Jste z Prahy?
Ano. Netušil chudák, že ona vůbec není z tohoto města, ale sousední vesnice, a už vůbec nebydlí v tomto bytě. Je to byt Eli a Vency. Když se Maruna rozhodla, že si konečně podá inzerát na chlapa, protože se jí už život bez něho za těch pět let fakt zajedl, dala kontakt na cizí adresu, resp. adresu svých přátel, aby alespoň trochu nabyla jistoty, že ji chlap nebude pak obtěžovat doma, a Venca už si s případně nezvaným hostem poradí.
V kavárně pak došlo kromě kafe i na láhev červeného a vlastně to byl pro oba prima večer, jak se při loučení shodli. Domluvili si tedy rovnou další schůzku. A jakmile, teď už Luboš, dorazí, vyzvedlne Marunu doma a vyrazí spolu do města.
Zhruba za tři týdny jel Luboš opět na služební cestu. Maruně dopředu nic neavizoval, nebyl si jistý, jak mu to časově vyjde a zda se opět cestou nazpět u ní nezastaví. Koneckonců, může přijet na celý den a ne jen ze služebky, bylo by mu to daleko příjemnější, s čistou hlavou bez myšlenek na pracovní povinnosti.
Po více než měsíci Luboš opět zvoní u dveří celý natěšený, jak Marunku překvapí. Ta bude ráda!
Jenže dveře se otevřou a ...
Čau Lubo, co tady děláš kámo?
Luboš polkne. Otevřel mu jeho bývalý kolega. Myslel, že omdlí. To se může stát jen takovému volovi jak je on. Nevědomky randit se ženou bývalého kolegy. Jak z tohoto vybruslí? Vzápětí se ke dveřím blíží paní domu. Ovšem úplně cizí ženská, nikoliv jeho Marunka! To už si jen Luboš stihl požádat o vodu a omdlel.
Po pár minutách ucítí, jak mu nějaká žena plácá po tvářích a volá no chvála bohu pane, už jsme chtěli volat rychlou. Luboš se probere k vědomí a špitne Vencovi, že s ním potřebuje mluvit o samotě. Venca tedy pošle ženu do kuchyně, aby uvařila Lubošovi pořádné kafe, a žádá o vysvětlení.
Ty kámo, nic ve zlým, ale tohle si tvá manželka nezaslouží, abys ji podváděl s jinou.
Co blbneš vole, to je přece má manželka, za koho mě máš?
Tvoje manželka .. opakuje si polohlasem Luboš .. tak tvoje manželka .. tak já jsem Alain Delon. Jdu se z toho domů vyspat, čau.
Na víkend pozval Luboš raději Marunu k sobě do svého bytu. Už žádná překvapení! Marunka dojela celá natěšená. Večer, když usedli v klidu v obýváku, povídá jí Luboš.
Marunko, něco ti povyprávím, tomu nebudeš věřit.
Maruna znejistěla.
A copak Lubošku, copak se stalo?
Marunko tak si představ, že jsem tě jel před pár dny překvapit k tobě, předem neohlášený, a otevřel mi u tebe můj bývalý kolega Luboš, rozumíš tomu?
Jen co Maruna odpověděla, že ano, okamžitě sebou sekla ...
......Teda Viv,Ty jsi nepřeberná studnice originálních příběhů ze života......a tak nějak tuším,že to nejsou fabulace a že je Ti to více než blízké....no a usmívám se .....navíc to prostě umíš hodit na papír a je to čtivé.......Ji.P.S.Jo a přihlásila jsem se jen skrze to Tvé.../úsměv/
30.07.2025 20:52:09 | jitoush
Fakt jo? Tak to moc děkuju. To mělo ještě dozvuky, přesněji pokračování. No prostě se to ještě víc zamotalo. Cosi jako 1+2=6
30.07.2025 23:18:02 | Vivien
.....No třeba by mohlo být pokračování z Tvého pera.....Ji./úsměv/
31.07.2025 19:13:15 | jitoush
No mohlo, víš co je ale tragédie? Že já už to sama v paměti doluju, že jak to vlastně bylo :-) Těch situací jsem zažila tolik, že dnes lituju, že jsem je někam nezaznamenala. Byl to někdy fičák!
31.07.2025 19:18:52 | Vivien
....Není nad to si psát deník.....někdy i takto se může po čase narodit "bestseller"....Ji./úsměv/
31.07.2025 22:12:02 | jitoush
:-)))
moc fajn podání, já neomdlela, já se tím prosmála*
30.07.2025 16:59:37 | cappuccinogirl
To mám radost cappu! Já se tomu dnes už taky jen směju ...
Zkrátka, život píše :-)
30.07.2025 17:03:42 | Vivien
No toto? Zápletka jako filmů třicátých let... ale které se stále do dněška dokola recyklují. K životu patří okolnosti a k okolnostem někdy i nedorozumění. Taky jsi šikovně vynachala změnou písma uvozovky i šetřila představením jmen.*
Syrovost vztahu jak z realit, kdy už začínají partnerům i pouhé prkotiny přerůstat přes hlavy. Plíživě se mění v odpornost a dál v nenávist.
Moc rád jsem si přečetl a tragi-komikou pobavil.*
30.07.2025 13:30:53 | šerý
Naštěstí mi Kájo s přibývajícím věkem těchto tragi-komik ubývá. Ale dříve jsem na ně byla doslova magnet. A vidíš, proplula jsem, a těch "prkotin" bylo. Snad mi přes hlavu nepřerostly, protože stále vykukuju a vyhlížím "příležitost" dělat z prekérek životaschopné (a zkušenostem jdoucí naproti) dochucovadla.
A uvozovky? No přiznám se, nemusím je ani jako čtenář u druhých autorů, jaksi mi překážejí a přijdou občas i rušivé. Tak jsem zvolila jednodušší zápis, snad tím nepohorším čtenáře lingvisty.
Na jména jsem opatrná, patrně odraz mého zaměstnání, kde si s kolegyní často připomínáme - hlavně nejmenovat:-)
30.07.2025 14:24:34 | Vivien
četla jsem celé a stálo to za to! *** :-))***
30.07.2025 10:12:23 | Iva Husárková
No čau Husárková, kdes byla? Takovou mám radost, že jsi vyšla z "utajení" a rovnou ke mně. Dáme dvojku? Venca odjel na ryby ...
30.07.2025 10:57:28 | Vivien