Úcta Zrodu

(Úvodní povídka ukazující, proč připomínám pravěk i dnes)

Z hlubin vesmíru na tebe hledí Zrod. Nenatahuje se k tobě, není dravý. Čeká. Prochází zahradou hvězd a jejich prach posílá nám do života. Z nás se pak rodí jedinečná bytost.

Jedna taková, jménem Uaša, se narodila před desetitisícemi let. My bychom ji označili šamankou. Ona ti však zpívala píseň.

Pustila v pralese po vodě list. O kus dál na ni v zátočině čekal.

Pustila tam i kůru s tvým jménem. Proud ho zanesl několik dní cesty dál až do travnatých planin. Uaša šla hledat i tu kůru a zajal ji nepřátelský kmen.
- Nemůžete mě zabít, nesu život pro mou pravnučku.
Udeřili ji pro ta slova kyjem, jako bláznivou a nechali ji tam ležet. Z její vyteklé krve se však staly okvětní plátky máků a rozletěly se k nebi. Její tělo nenašli mrchožrouti, ale jiná tvář Zrodu.

Uaša se probrala k večeru. Někdo ji vlekl zpátky do pralesa. Byl z toho však zchvácený a vysílený.

- Kdo jsi? Vypadáš jako kojot.
Ptala se Uaša.
- Už nemůžu. Půjčím ti své nohy. Dál běž sama.
Na takovou obětavou nabídku nechtěla Uaša přistoupit.

- Ber, přední nohy mi zůstanou. Vrátím se jako tvá milá duše. Budeš mě chránit a opatrovat mě po mnoho životů.

Uaša tedy svolila a pocítila v nohách opět život. Došla konečně zpátky ke svému kmeni a tam už na ni čekal Zrod.

- Byla to těžká cesta, přivítal ji a pokračoval:

- Vracím ti list, který jsi pustila po vodě. Sněz ho a já v tobě vyrostu a stanu se tvým dalším životem. Opatruj i kousek kůry, který jsi našla až v planinách. Mluv k němu a občas mu zpívej. Nakonec pošli po vodě poslední věc.

Zrod zmizel. Uaša se probudila a nevěděla, kolik se jí toho zdálo. Někdo ji však uříznul kus vlasů, vpletl je do zkroucených kořenů a položil to před ni. Vypadalo to jako amulet. Uaša vykřikla radostí a s kořenem doběhla až k pralesní řece.
- Popluješ až k ní. K té, která se má jednou narodit, prosila Uaša duchy.

V té chvíli k ní přistoupili lovci z její vlastní vesnice, lidé jejího kmene ji při tom rituálu zabili.

- Tvoje kouzla patří nám! S kým nás zrazuješ?!

Vysvětlení Uaša nestihla vykřiknout. Svou poslední myšlenku zašeptala o desetitisíce let dál - rovnou tobě:
- Milá Maris, smiř se s nimi, prosím. Vždyť patříš k nim. Ať tvému životu dají sílu. Ať se vrátí k tobě Zrod. Proto jsem žila. Poděkuj i kojotovi, chránil nás už odedávna. Zůstal u našich ohnišť.

....

Pokud se vám příběh líbil, napište mi do komentáře, co ve vás zanechal.

Další povídka vyjde za týden.

...