Tragická ztráta

Těžká ztráta
Přišlo to náhle a nečekaně
Ostatně tak to chodívá
Nemoc měla krátce agresivní průběh.
Byl jsem v Kolínském aquaparku spolu s vnuky a tam se to odehrálo.
Před vstupem do bazénu se osprchuji.
Nasadím brýle, šnorchl a plavu délky bazénu.
První, druhý, třetí
Vynořím se s Matyášem
Držím se rantlu bazénu
A pak to přišlo jako blesk
Výpadek obrazu, vzpomínek, paměti.
Náhle nevím nic.
Kde a kdo jsem, ztratil jsem identitu, přátele, rodinu, banku, zábavu dech.
Jsem plně paralyzován se všemi důsledky.
Mobilizuji vnitřní síly k předstírání, že se nic neděje.
Plavu a usmívám se jako debil.
Taky se tak cítím.
Zmizel jsem
Kdo jsem a kam půjdu?
Do panských šaten zamířím až po ujištění zrcadlem.
Nemám na sobě bikiny.
Před odchodem z bazénu se osprchuji, osuším a jdu do šatny hledat skříňku.
V patách mi jde nějaké dítě.
Po vzoru ostatních přiložím chip s náramkem na ruce.
Displej mi ukáže čas a číslo skříňky.
Zvolím volbu k otevření.
Oblékám se a jdu k pokladně vrátit hodinky s chipem.
U východu mě zastavují čtyři děti a dvě slečny středního věku.
Míří do bistra, kde vybírají zákusky, pití a já to beze slova platím.
Jdu za nima na parkoviště k červené dodávce.
V kapse nahmatám klíč s dálkovým ovladáním.
Zmáčknu jedno z tlačítek.
Auto zabliká a děti se drze hrnou do útrob vozu.
Zřejmě tu nejsou sami.
Slečny nastupují též a jedna z nich si sedá dopředu vedle mě co by řidiče.
Kam to bude, osmělím svůj dotaz.
Do Kácova na fotbal, kdyby ti to nevadilo, drze mi tykajíc.
Přejdu mlčením tuto impertinenci
Dobře, poradíte mi cestu?
Si děláš dědku srandu, vpálí mi mladší z nich.
Jeď teď po objížďce a cestou ti řekneme.
Hele brzdi, tady rychle odboč.
Ale to jsou Zdredinky.
Tady si vyskočíme.
A ty jeď domů.
Už tě čekají.
A kam to je, ptám se.
Do Vranic u kamenného plotu se zeměkoulí.
Jedu tedy po trase a u brány stisknu tlačítko ovladače.
Brána Mordoru se rozestupuje.
Vjíždím dovnitř.
Starší paní na dvorku se ptá jaké bylo plavání.
Pomyslím si, co je jí do toho a odpovím, tuze krásné.
Jen si nic nepamatuji.
Tak si na to dej rýži.
Neber tu dlouhozrnnou jasmínovou.
Zase mi tyká.
Co když patří ke mě?
Co s ní budu večer dělat?
Ohřívám vodu spolu se sáčkem rýže.
Beru misku a vkládám do ní telefon.
Stříhám sáček a přiběhne ta starší paní.
Ty vole, ne uvařenou, ale suchou a čerstvou.
Vůbec se mi nelíbíš, řekne mi.
Tak to sdílím s tebou suše odvětím.
Sděluji ji zábavnou formou co se mi dnes přihodilo.
Kolik bazénů jsem s ním udělal.
Tak to jsi debil, ujišťuje mě.
Přitakám a věřím rýži.
Snad ona mi úsměv na tváři vyloudí.
Ráno vstanu a ta paní tu pořád je.
To nemáš co na práci, zeptám se jí ostentativně.
Od tebe to sedí, flákači.
Aha, nemusím nikam spěchat.
Nebylo by něco k snídani?
Dej si vajíčka.
Jsou čerstvá.
Mísím míchám vejce na pánvičce.
Beru misku s rýží.
Hele, někdo si tu do ní schoval telefon.
Mačkám boční tlačítko.
Nic se neděje.
Zmizela naděje.
Naděje přístupu do banky, galerie fotek, přátel, facebooku.
Nemám nic.
Jen tu babu v tom divném statku se zahradou.
Prý jestli jsem si udělal zálohu.
Jakou zálohu mysliš?
No tu toho telefonu.
Neudělal, to se platí.
Jsi můj manžel zaskakuje mě informací.
Nejsem, nemůžu být.
Nemám na ruce prsten.
Máš jej od svatby v šuplíku, odvětí.
Kecáš, já si pamatuji svou kudrnatou černovlasou dívku.
To ty nejsi.
I já si pamatuji hubeného šlachoviteho kluka co se mnou u oltáře stál.
Jsme si souzeni.
Třeba se ti paměť vrátí.
Zítra, ne, ještě dnes zamířím do mobilní pohotovosti a koupím si nejnovější all inteligenci, paměť, foťák a spláchnu tu absenci informací.
Tak, to se stane, když plaveš a doplaveš s mobilním telefonem bez IP krytí a záloh.
Jsem v prdeli, jsem v prdeli.
Jsem ve veliké prdeli.
A není to prdel.
Mám ji vyměnit zabít, proklít.
Tu zatracenou paměť.
A čemu by to pomohlo?
Dle trestního zákoníku je polehčující okolností vražda spáchaná v afektu.
Jsem dnes odhodlán k činu.
Ukryju jí do skříně a pořídím novou krásnou a hebkou s velkou výdrží, obrazem, pamětí, zárukou.
A bude taky z Číny rýže.
Mám totiž na výběr.