Miluji je silné slovo.
Výstižnější je mám rád.
Ne, mojí nezbytnou součástí je četba.
Čtu skoro všechno.
Občas v krizi a nedostatku i návody a příbalové letáky léků.
Čtu seznamovací inzerci, politiku, bulvár, encyklopedie, pohádky, prózu, mapy, cestopisy.
Bohužel čtu nejvíc na internetu.
Ten mi bere čas na četbu.
Mam čtení rozdělené na to které nevyžaduje soustředěnou pozornost, tedy tak zvané hajzlové čteni.
Sem patří humor, encyklopedie, noviny.
Pro delší čtení používám postel s polohovacím roštem.
Zde čtu romány.
U stolu prohlížím cestopisy a mapy.
Do čekáren doktorů si beru sluchátka a audio knihy.
Čtečku si beru na dovolenou.
Věci které mě zaujmou si fixovým zvýrazňovačem označím.
Z časopisů je vytrhnu a vlepuji do sešitů a tvořím příběhy.
Filozofické knihy si beru do kaváren kde sedím, piju a čtu.
Jinak samozřejmě přečtu kompletní nabídku jídelníčku.
Nosím sebou lupu na příliš malá písmena.
Mám málo řádu a skoro nic si nepamatuji.
Rozečteno mám i roky mnoho titulů.
Nepoužívám záložky a text obvykle najdu po hrubém přečtení textu.
Knihu, která mě nezaujme v prvních stranách odložím a už se k ní nevracím.
Mam rád odbornou literaturu.
Žiju životy mnoha lidí, kteří mi to svým psaním umožňují.
Do knižního svatostánku na Václavském náměstí se chodím kochat uměním a knihami které jsou pro mě finančně nedostupné.
Prohlížím obaly, listuji ilustracemi, procházím obrazy.
Do knihoven chodím vždy když se s nějakou setkám.
Takže jsem byl i v polské knihovně a v mnoha Českých.
Založil jsem knihovnu u nás ve vsi v autobusové zastávce a mnoho let ji spravují, uklizím a doplňuji.
Z cizích si občas beru tituly které mě zaujmou.
Na nádraží se mi líbí prodej starých časopisů.
Navštěvuji i mizející antikvariáty.
Znám jejich vůni.
Tak snad až budu podkládat nohu stolu v putyce románem od Solženicyna, vzpomenu si na lidi v gulagu....