Ztráta identity

Smysl nesmyslu

​Kladu si otázky po smyslu nesmyslu sítí a jeho sdíleného sdělení.
Bude mi lépe v abstinenci?
Zvládnu ji?
Kde najdu náhradu dopaminu?
Čile se učím.
Bojím se závislostí.
Přemýšlím o slovech jako dějových linkách.
Zkusit být sám se sebou.
Schizofrenicky rozmlouvat.
Hledám odbočku na cestě, po které kráčím.
Nemlčím.
Jsem závislý.
Potřebuji léčbu.
Zvládnu to sám?
Pochybuji.
Nedůvěra v sama sebe boří plány.
Vše je příliš lákavé.
A život těžký.
To není samozřejmost dechu,
ke kterému se automaticky vracím.
Ztrácím se v bludišti informací.
Jsem snad jen pár gigabajtů dat?
Ctrl V, delete a nejsem, nebudu.
Hrůza ztráty dat.
Zálohování.
Konkurence umělé inteligence.
Kdy rozhodne, že jsem zbytečný?
Síla myšlenek.
Algoritmy plnící přání lidí.
Jak postavit hráz a říci: už dost.
Stačilo...
Myslím, že kráčím po cestě, po cestě do záhuby.
Raketa opouští kryt ponorky, pluje jako střelka kompasu.
Opouští teritorium vody a míří k obloze do oběžné dráhy vesmíru.
Nabírá mnohonásobnou rychlost zvuku.
Křižuje klikatic oblohu.
Dráhu letu přizpůsobuje terénu.
Má jasný cíl.
Doručit poselství.
Vědci vynalezli a vůdce rozhodl.
Nebudeme.
Dron je jen klon.
Dítě.
A život vojáka je jako bajt v hardwaru počítače.
Milion je nic.
Vždyť utrácí se biliony, aby bylo líp.
Už nezáleží, kdo první stiskne spoušť.
Vládci světa si nabubřele myslí, že oni jsou ti vyvolení pro Noemovu archu.
Tik ťak,tik ťak.