Hospodský kvíz

Hospodský kvíz s rumovým kouzlem

​10 rumů a jdu domů.
Nebudu dnes nic přehánět.
Nejsem přece žádný alkoholik.
Kdo je ta hezká paní, co jde se mnou?
Ty vole, to je manželka!
Čí?
Raději se zeptám.
Jsi si jistý?
Váhá s odpovědí.
​Tamagoči, muréna, James Bond a siréna.
Má pěkně klenuté boky a hnědé, temné oči. Vzpomenu na bezesnné noci s ní, sní.
V koutě místnosti se rozžne obrazovka.
Hlas moderátora nás seznámí s podmínkami soutěže.
​A je tu první zahřívací kolo.
Šest otázek na Halloween:
Kdy, kde, kdo, z čeho, barvy a filmová role.
Tak to nedopadlo moc dobře, pomyslím si.
V sále místnosti je 12 týmů po minimálně čtyřech. Pivo, rum, rum a kola. Řízek.
Seznámení s výsledky.
​Druhé kolo přináší sérii záludnějších otázek. Zaznamenám tři chyby.
Za jednu nesu odpovědnost.
Pivo, rum a řízek.
Dietně bez chleba.
​Třetí kolo se ptá na přesnou adresu městského úřadu, jméno starosty, výskyt ulic, výši poplatků za svoz odpadu, počet krajů, délku těhotenství slona, největšího ptáka.
Naštěstí ne mého.
Pepsi, rum, rum a cola.
​A je tu čtvrté kolo, do kterého vycházím s pěticí rumů a třemi pivy.
Hovořím k týmu, že se mi náhle rozsvítilo a je nutné minimalizovat chybovost.
Rum a troškou coličky, dávám opět do té duté hlavičky.
Páchám dvě chyby.
Tým to tuší.
Chybný rychlý výpočet vteřin za rok.
​Do posledního kola vcházím se šesti rumy v sobě a jedním na stole.
Otázka pro místní znalce nás však nepotěší: Kolikátý skončil zdejší fotbalový tým?
Přisoudím mu chybně třetí příčku.
Pletu se o deset.
Počty krajů dáme.
Míchání barev je pro nás, co míchají alkohol, hračkou.
Určíme správně hlavní města Kanady, Austrálie. Tragicky se mýlíme v nejstarším Břevnovském klášterním pivovaru.
Ten byl založen roku 993, oproti Pivovaru U Fleků, jenž byl založen o pět set let později.
Potupa touto otázkou nás, alkoholiky, fakt zamrzela. Spláchneme to rumem
​Moderátor oznámí, že ve výsledku existuje vzácná bodová shoda čtyř týmů.
Náš tým "Umělců" je mezi nimi.
Není čas na přípravné rumobití.
Tři otázky odpovídáme bezchybně.
Začínáme si povýšenecky myslet, že soutěžíme o první příčky.
Přichází devátý rum a já přemýšlím, zda se toto rumobití nezmění v rumoblití.
Ale jsme pašáci.
Otázky opět ustojíme.
Dva týmy odpadly a nejsme to my! Hurá!
​Takže opět přídavné kolo, pro které místní vymýšlejí záludné otázky.
Chybovost 100 %. Hrůza, děs!
Taková oběť vypít pár piv a deset rumů, a ještě to vše zaplatit...
Pomyslím si, jaká je škoda skončit v osmém kole na druhém místě.
​Výsledky se vyhlašují odzadu. Nejsme poslední. Škoda, říkám si kvůli cenám, které obdrží.
Deset, devět, osm, šest, pět...
Stále jsme ve hře.
Čtvrtí čtou naše jméno.
Brambora.
Sál rozsvítí světla pro vyhlášení a závěrečné focení. Takže my jsme srdnatě soutěžili o třetí místo, jako by šlo o první.
Výhry v podobě alkoholu jsou rozdány.
Platím útratu, jako bych pil kubánský, hodně dobrý a drahý rum.
​Všichni přítomní se zdají příjemní a krásní lidé. Dokonce i ta paní, co je tu se mnou. Vyzývá mě k odchodu a toto její přání plním.
Slovně jí lichotím.
Doma pouštím televizi a dívám se na Bonda. S tím tak být v týmu!
​Kam tu hezkou ženu?
K sobě do ložnice. "Dnes ne, Tomášku," odvětí.
To není moc dlouhé souvětí.
Jdu tedy sám vstříc samotě mé velké a pohodlné postele.
​Probouzím se ve 4:21.
Poslední řádky píšu v 6.15.
Jistě jsem v popisu ze zhruba sedmdesáti otázek většinu vynechal.
Díky nám bylo v sále velké drama.
Tak uvidím, co mi ráno řekne ta milá hezká paní z večera, zda se nepromění v žábu sedící na prameni. Jak dlouho to kouzlo vydrží?
Nevíte?
Nevíte kdy přijde ta kvízová dáma?