Dvoják

Jeden týden člověk stihne hospodský kvíz, kolo a pivo – a ještě si odskočí do divadla.

A protože je třeba pečovat nejen o tělo, ale i o ducha, vydal jsem se tentokrát hned na dvě představení.

Každý má svou pravdu — Dejvické divadlo v Karlově

Hostování pražského Dejvického divadla v benešovském kulturním domě Karlov slibovalo velký zážitek.

Realita však byla o poznání méně slavnostní.

Sál působil unaveně, sedačky byly trestem pro páteř i pozadí, akustika nešťastná a klimatizace spíš jen dekorativní.

Na jevišti minimalistické kulisy a spousta postav, které se navzájem překrývaly. Snad to mělo evokovat temperament italské domácnosti. Bohužel jsem rozuměl sotva každé třetí slovo a komedie se tak pro mě změnila spíše v trýznivé čekání na přestávku.

Ta přišla po nekonečných osmdesáti minutách.

Manželka zůstala věrná kulturnímu zážitku a vydržela i druhou půlku. Prý byla lepší – dorazil Ivan Trojan a další známé tváře.

Představení se konalo v náhradním termínu kvůli úmrtí Jiřího Bartošky.

Cena lístku do 14. řady činila 700 korun.

Své připomínky k horku a sedačkám jsem sepsal a poslal vedení Karlova.

Odpověď? Žádná.

Rozhodl jsem se tedy: dokud tam sedačky nevymění, nevkročím tam – ani kdyby zpíval Caruso zadarmo.

Hodnocení odborné kritiky mezi 70 a 80 procenty nechávám s klidem jiným.

Do ložnice vstupujte jednotlivě — Divadelní společnost Háta v Blaníku

O dva dny později jsem si spravil chuť.

V kulturním domě Blaník vystoupila Divadelní společnost Háta s komedií Do ložnice vstupujte jednotlivě.

Na scéně se představili Vaculík, Gondíková, Nečas, Tomsa a Žehrová – všichni s lehkostí a šarmem, jaký divadlu sluší.

Sál sice pamatuje lepší časy, ale má duši.

Klasické pohodlné sklápěcí sedačky, dobrá akustika, rozumné světlo – a nakonec bufet, kde půllitr Plzně stojí čtyřicet korun.

Představení mělo spád, dialogy jiskřily a publikum se bavilo.

Jediným kazem bylo horko v závěru představení.

Hodnocení poroty se pohybuje kolem 60 %, ale já bych přidal pár bodů navíc.

Epilog

A dnes zase pátek.

Malý týdnu svátek.

Beru kolo a cestou se zastavím na pivo.

Taky kultura – ta místní.

U nás si člověk vybírá mezi „boudou“, televizí a spánkem.

A tak se občas přistihnu, že se mi líbí to, co by se mi líbit nemělo, a nelíbí to, co by se mi líbit mělo.

Ale možná právě v tom spočívá ta pravá kultura – umět si ji vychutnat po svém.

No a teď nás čeká:

1 ....

2 ----

3 -.-.-.-.-.-.-.-

4 *****************

Jo, pár věcí v plánu, v tom životě lánu...