
2.37 - 4.23
Obrazy
Nejspíš nespíš
A tak sedneš ke stolu
Rukou tužku po papíru provedeš
To ty dovedeš
Styl? Co to je?
Kdo to je?
Nevíš sám
Vzpomenu na školu, výtvarka, hodnocení hrůza děs
Zpěv? Tak to stačí, netrap nás.
Vědomosti, ušetří nás.
Co nechápeš na komunismu?
A z toho pramenící můj vzdor.
K vám některým hloupým učitelům
Které jsem v životě potkával
Až na čestné výjimky
Vám navzdory jsem se vyučil a naučil desatero řemesel, pochopil jsem záludnosti podnikání, psaní, kreslení, grafiky.
A stále a navíc s chutí se učím nové věci, které jste mi na velký kus života vzali
Jakým právem?
Jakým právem.
A co když se pletu?
Vděčím vám za probuzení mého neutuchajícího vzdoru.
Hledáni chyb
Pojďte se dnes se mnou poměřit
Postavte rukama dům, opravte střechu, položte elektriku, vodu, topení.
Zkuste vést tým lidí, shánět zakázky, číst smlouvy, normy.
Opravte auto, kamna, sekačku, sedačku, kolo.
Chovejte zvěř, dejte řád statku, zahradě, životu, dětem, vnukům.
Pořídil jsem kdysi motorest, truhlárnu, zámečnickou dílnu, kovárnu.
Nejsem díky vám v ničem profesionál.
Jsem celoživotní samouk.
Proto schraňuji svá díla jako rodič děti.
Nic z toho neprodávám jen občas věnuji těm, od kterých sem se něco přiučil nebo jsou kamarádi.
Vidím tu ten zbytečně zadržený progres.
Progres, který už nedoženu.
Dnes už jsem jen starý, málo mocný muž, invalida z dopravní nezaviněné nehody.
Cítím zášť k těm co mi zkazili zbytečně velký kus života pro ztrátu sebedůvěry, kterou teď hledám.
Možná i proto toto píšu a jeden z výtvorů přikládám
A mám jich desítky, možná i stovky za sebou.
A co vy?
Jak jste na tom.
Taková madam Curie vykřikne atom.
A Tom tomu uvěří.
I když jsem jej neviděl
Ostatně jako Bolek ve filmu víte co...
Umíš psát-
tak že zachytíš
že vyžvejkneš vždycky to, co právě potřebuješ
líbí se mi, jak to děláš
a že děláš
tvý manuální dílka jsou super, obdiv,
obdiv k samoukovi
obdiv k tomu, kdo se naučil desateru řemesel
jsem ráda, že jsi mi svým psaním zkřížil cestu
jsem ráda, že jsem se začetla a čtu pořád-
obyčejně neobyčejně - o člověku
jak jsi do tohohle svýho dílka vmotal madam Curie, to jseš fakt celej ty, tvý psaní je moc fajn :-)*
19.11.2025 22:47:41 | cappuccinogirl
Parodicky z mnoha lidí udělali komunisté všeuměly a kutily. Některé věci nebyly na pultech a tak se rozvíjela "lidová tvorba." Znám dva neuvěřitelně všestranné muže, kteří si dokázali poradit s kdečím. Jednomu jsem si za komoušů postěžoval - třeba, že nemohu sehnat krouhák na zelí. A on? "Co brečíš. Máš v baráku dílnu, tak si ho udělej!" Obdobně když jsem potřeboval a nesehnal topůrko na sekyrku. "Bydlíš u lesa, najdi si mladý akát. Půjčím ti poříz a je po problému."
Můj otec zase říkal "všechno jde opravit a udělat si, když se chce" a bylo hotovo!
Po pravdě si nemyslím, že by se měl dnes každý hrabat do všeho. Je jiná doba! Souvisí s tím riziko pokus-omyl. Jistě to nejde tak od ruky a rychle, jako skušenému profesionálovi. Ale je to bonus, protože nikdy nevíš jestli budeš jednou v krizi vystaven takové potřebě. A vlastně každá skušenost a um se určitě počítá a to zejména, pokud bydlíš na samotě nebo tě rukodělná práce baví a máš prostory pro dílnu.
12.11.2025 00:27:38 | šerý
:) znám jednu úžasnou paní, která pracuje i se svářečkou na svých dílech, je to překvapivé propojení u ženy...to pozadí mi ji připomnělo, pěkné To máš
11.11.2025 07:49:44 | nehledaná
Ahoj, chodil jsem do kovářského kurzu kam chodí i ženy.
Jde o to najít si svůj styl práce k dispozicím těla
Sám mám revmatoidní ruce a tak pracují s drobnějším nářadím.
Jsou lidi co věc umí vymyslet, nakreslit ale ty potřebuješ ještě umění to sehnat, improvizovat, vyrobit.
Občas se spálíš, prastiš, spleteš.
To je cesta k dalšímu a hezčímu.
Někdy.
Dost často se ti nedaří.
A pak najednou nečekaně to tu je.
Ahoj, moc děkuji Tomáš.
11.11.2025 08:45:34 | umělec2
Ahoj, chodil jsem do kovářského kurzu kam chodí i ženy.
Jde o to najít si svůj styl práce k dispozicím těla
Sám mám revmatoidní ruce a tak pracují s drobnějším nářadím.
Jsou lidi co věc umí vymyslet, nakreslit ale ty potřebuješ ještě umění to sehnat, improvizovat, vyrobit.
Občas se spálíš, prastiš, spleteš.
To je cesta k dalšímu a hezčímu.
Někdy.
Dost často se ti nedaří.
A pak najednou nečekaně to tu je.
Ahoj, moc děkuji Tomáš.
11.11.2025 08:44:35 | umělec2