Pan Soudce (cvičení na motivy Johna Fanteho)

Konečně mi dorazila obálka. Vasil Grun není žádná nicka. Seberu se a zrzce U Žbrundy ukážu, že by si mě měla jinak předcházet.
Kouknu z okna, venku to leze ke třicítce. Čichnu si k trochu pomačkanému triku z podlahy. Snad OK. Džínsy jakbysmet.
Na schodech potkám babu z bytu nade mnou. Největší drbna ze sídliště. Dnes bych ji dokonce objal a roztočil v radostném tanečku. No, to zase ne. „Jak se máte, paní Vomáčková?“, pozdravím s rozzářeným pohledem. Nechápavě na mne civí, když sbíhám kolem ní.
Před barákem po mně vyjede jako obvykle zamindrákovaný yorkširák penzisty odnaproti. Dnes tě vořechu ignoruji a ušetřím si obligátní kopanec. Už nemám zapotřebí se s tebou zahazovat.
Ty roky biflování judikátů, ta pakárna v soudní kanceláři, dnes končí.
Dovoluji si Vám představit jeho ctihodnost Vasila Gruna, soudce okrskového soudu.
V parčíku před Žbrundou močí nějaký prostatik. Co s takovým zločincem, pane soudče?
Dnes mu to ještě odpustíme. Předevčírem jsem stál u vedlejšího stromu.
Příští týden ovšem vše bude jinak. Se mnou se do okrsku dostaví zákon.
Před Žbrundou čudí doutník Vašek. Úsměv odpovídající čtvrtému pivu. Zvedám ruku na pozdrav.
Lokál naštěstí poloprázdný. Nakvartýruju se ke stolu u okna. Zavřenou obálku vystavím hned před sebe vedle pivního tácku uvedeného do stavu pohotovosti.
Zrzka se promenuje po podniku. Prdélkou vlní jakoby tančila latinu.
Zrzečko miluju tvůj laskavý pohled. Dnes už mi nebudeš říkat, ale Vasilku, co bys se mnou dělal? Vasilku, v tý tvý cele s vařičem na podlaze.
Děvenko, dnes zde nesedí jen pohledný chlap.
Dnes zde sedí skvělá partie, o kterou se holky, jako jsi ty, mohou tak leda poprat.
Posílá mi pusu od pípy a nechává mne na suchu.
Běží s pivama ke dvěma zedníkům, kteří přišli dobu po mně.
Zrzečko, Zrzečko, ty sladká nevědomosti.
Konečně běží kolem a práskne půllitrem na tácek, až pivo šplejchne na obálku.
Copak, přišlo ti předvolání, abys se dostavil do basy?
Významně poklepávám na obálku, ale ona už zase stojí u pípy.
Piva se přede mnou střídají a mizí.
Zrzka sedí u stolu se zedníky a chichotá se.
Otevřu obálku, nadhazuji návnadu.
Jenže dneska si ta sladká samička šlape po štěstí. Co to je za pitomost, že by ti bylo lépe s nějakým zedníkem?
Nudím se, tak mrknu na lejstro v obálce.
Zpozorním. Sáhnu do kapsy a prošacuji hotovost.
Rychle schovám obálku.
Dáš si ještě jedno, svůdníku?
Ne, musím letět.
Ve dveřích pokynu zadýmněnému Vaškovi a vylítnu z lokálu, aniž bych si stačil odložit u zašlých pisoárů.
Držím to, jak můžu, a běžím ke svému stromu.