Vlasy mateřství

Odhrnul jsem špinavý sprchový závěs, který byl v téhle „papundeklové“ díře, jež jsme nazývali koupelna v malém bytě na koleji. I když jsem se zrovna sprchoval, cítil jsem odporný puch odpadu a sladkou vůni mého sprchového gelu. Z umyvadla jsem sebral ručník a začal jsem si otírat zbylé kapky na těle. Oblékl jsem si domácí oblečení a dlaněmi jsem otřel zamlžené zrcadlo a opřel jsem se, abych na sebe viděl. V odraze jsem zahlédl vyhublou tvář, jemné strniště a pytle pod očima z nevyspání. Připravoval jsem se na návštěvu matčina hrobu, který jsem navštěvoval jen jednou ročně - vždy na výročí úmrtí. Dnes tomu bylo devět let.
Tehdy mi bylo dvanáct let, když jsem ji objevil mrtvou v posteli. Chtěl jsem ji poprosit o peníze na autobus, kterým jsem se dopravoval na trénink fotbalu. Ať už jsem do ní strkal sebevíc, neprobudila se. Stalo se to na dědovy narozeniny, a tak místo oslavy museli přijet pro mě a bratra do azylového domu. Sestry se dostaly k jejich otci, který zrovna vylezl z basy. Ujali se nás a zařídili vše potřebné kolem pohřbu. Nebyla uložena v rodinném hrobě, protože už tam pro ni nebylo místo. Nechali jsme ji zpopelnit a urnu jsme uložili do vitríny kolumbária na městském hřbitově, odkud pocházela dědova rodina.

Cítil jsem jak se mi na triko lepí mokré vlasy a jak se triko pomalu plní vlhkostí. Nahmatal jsem poslepu, aniž bych odtrhl pohled ze zrcadla, hřeben a začal jsem si rozčesávat vlasy. Obraz v zrcadle pohltila pára. Bílá nicota se mi vpila i do myšlenek a odnesla mě pryč. Poslední, co jsem v zrcadle jasně viděl, byl hřeben, který se zadrhával o mé husté vlasy. Byl to obyčejný hřeben s modro-bílou mozaikou. Pro mě to byl poklad. Vzpomněl jsem si na to, kdo by mi ho daroval. Darovala mi ho asi před dvěma roky Justýna. Zavřel jsem oči a nechal jsem se unášet.

Tehdy jsem měl hlídat strýcův byt v Praze, protože se odstěhoval se svojí přítelkyní na vesnici, ale byt si ponechal. Mohl v něm přespat, kdykoliv přijel do Prahy za prací. Využíval jsem ho jako útočiště pro sebe a často jsem zde hostil večírky nebo si sem zval dívky. Tentokrát jsem ale žádný večírek nepořádal a jen si užíval poklidný večer s Justýnou a lahví laciného vína. Bylo mi tehdy devatenáct let a Justýna byla o dva roky mladší. Studovala ve druhém ročníku obor laboratorní asistentky, zatímco já jsem zanedlouho maturoval jako mechanik seřizovač. Seděli jsme v obývacím pokoji na koženém gauči a sledovali televizi. Odložil jsem vypitou lahev a zvolal, že se jdu sprchovat a zda-li se nechce přidat. Odmítla, že prý půjde až po mně, a tak jsem své kroky směřoval do koupelny obložené bílým mramorem. Na zem jsem odhodil všechno své oblečení a sedl jsem si do studené vany. Otočil jsem kohoutkem a ze sprchové hlavice se valila teplá voda. Tělo oblilo příjemné teplo a voda stékala po studeném těle. Vlasům jsem věnoval zvlášť velkou péči, protože právě ty se Justýně líbily nejvíce. V koupelně jsem strávil dobrou půlhodinku, než jsem vylezl, a nahý jsem přeběhnul do ložnice, kde jsem si v skříni vzal spodní prádlo a dlouhé vytahané triko. Těžkými kroky jsem kráčel do obýváku. Justýna ležela na břiše, nohama pohupovala ve vzduchu a oči měla zabořené do displeje mobilu. Sama byla připravená se jít sprchovat. Oblečení měla složené na stolku a byla přikrytá dekou, aby jí nebyla zima, jen ty nohy jí čouhaly. Otočila se na záda, aby se protáhla jako kočka, která se rozhodla slézt z vyhřátého topení a v tom se na mě konečně podívala. Usmála se a pravila „Proboha, pojď sem, takhle si ty vlasy nemůžeš vysoušet! Budeš je mít zničené a zacuchané!“ zvedla se a přikrývka, která ještě před chvílí schovávala její tělo byla tatam. Po špičkách se nesla na svých dlouhých nohách mým směrem. Za chvilku stála těsně u mě. Z ruky mi vytrhla ručník a dlaní poklepala na gauč. Sedl jsem si na něj a čekal, co se bude dít. Výhled na její bledé polonahé tělo a hladké břicho, po kterém jsem tak rád přejížděl prsty. I teď jsem na něj chtěl položit bříško svých prstů a pohled jsem směřoval výš. Najednou tma. Byl to onen ručník, který mi zakryl pohled na prsa schovaná ve fialové krajce.
Tma zbystřovala všechny mé ostatní smysly. Mohl jsem pocítit i přes ručník její jemné ruce, které mě vždycky tak moc fascinovaly. Její ruce a dlaně byly vždycky jemnější než ty moje, které byly akorát plné mozolů a jizev. Jemně mi mačkala vlasy a vysoušela zbytky vlhkosti. Po chvilce mě znovu oslepila záře světla. Justýna už nestála přede mnou. Odběhla. Myslel jsem si, že už je konec. Pak se vrátila a v ruce držela modro-bílý hřeben. Usedla za mě na vrch čela gauče a začala mi česat vlasy. Její dotyk jsem znal, když mě hladila po tváři nebo mi přejížděla dlaní po těle. Často jsem je pozoroval, když je česala v jednopokojovém bytě. Vždycky při tom vypadala starostlivě, jako by jim snad česáním mohla utrhnout hlavy. Naposledy mi projela vlasy a hebkou dlaní mi zčesala vlasy dozadu. ,,Tady. Nech si ho, doma mě čeká nový." Položila ho na stůl.

Na rtech se mi mísila slaná a hořká chuť slz a šampónu. Otřel jsem zrcadlo abych se na sebe ještě jednou podíval. Stejně jako matka už tu pro mě nebyla ani Justýna. Do zapařené teplé místnosti foukl škvírkou dveří studený vzduch. Cítil jsem, jak mi projel za krkem. Oklepal jsem se a odložil hřeben. Musím si jít vyfoukat vlasy, abych stihl vlak.