Nezvaný nájemnik skvoter

Nezvaný nájemnik - squatter 3:59
Vážně, stihnul jsem to.
Únava a zima.
Pak taky ten hřích,
ten s tím přejídáním.
Posílí tě voda,
zničí Cola,
a v ní ten rum.
K tomu bůček uzený,
rýže a čína.
Pak taky víno svařený,
bylo dobře vařený.
A to zelí kysaný,
k tomu chléb, majolka, cibule a rajský.
Makáš.
Nestíháš.
Prokrastinuješ.
Seš to ještě ty?
Přemýšlíš u zrcadla.
Někdo se do tebe nastěhoval.
Jste dva v jednom.
V jednom těle.
Jeden furt hladovej.
A pak ten druhej, supící.
Mísa je tvůj kamarád.
„Tak takhle, hoši,“ rázně řekneš jim,
„by to nešlo!“
Místo veky švihadlo.
Naučil ses vařit, jíst,
a co takhle střídmost?!
Co to je?
Kde se to koupí?
Kdo to kdy viděl?
Hledám příčiny.
Pročítám kalorické tabulky.
Je to věkem.
Prášky.
Nemocí.
A přitom vybaluji tašky z masny, z Lidlu.
Co nejsou k jídlu.
Půjde to, musí to jít.
Stydíš se za měch
a on ti v duchu říká:
„Mě nech!“
Žádný spěch.
Ano, jsem... ne moc nemocný,
jsem totiž moc málo mocný
se toho druhého zbavit.
Napíšu mu výpověď,
že se musí do července vystěhovat.
On se jen potutelně usměje –
co prý mi říká ochrana nájemníka?
Upřesním tedy datum o rok.
Rok změn 2026.
Rok sudý, dělitelný dvěma.
Snad se toho klíštěte zbavím.
Pravím.
A přitom myslím na sekanou v bufetu u nádraží v Kolíně.
Ve čtyři ráno.
A kvůli tomu pojedu do bazénu plavat.
Ladit formu na kolo.
Colo, jdi už do hajzlu.
Nechutnej.
Nebuď nechutnej.
Zmuž se.
Tuž se!!!
Jsem vrah.
Vrah klidu, pohodlí a šlí.
Oblečení sumistů 3XL
Napíšu dopis Somálcům
Že se s nima rád podělím
A řízek od strouhanky oddělím.
Sliby kliky váha...