Povídka o čase

Anotace: aneb o tom nejdůležitějším

Městská doprava měla výluku, a tak musel nějakou dobu chodit do práce jinou ulicí. Nepromluvila na něj první den, jenom stála ve vstupních dveřích. „Kolik je hodin, prosím vás?“ vyhrkla ta stará paní, když kolem procházel druhý den. Odpověděl a pospíchal pryč.
„Kolik je hodin, prosím vás?“ opakovala třetího dne.
„Bude tři čtvrtě na osm,“ zamumlal při pohledu na hodinky a otáčel se.
„Pustil jste dneska kočku ven?“
Zatvářil se nechápavě, a tak ukázalal na jeho rukáv plný krátkých zrzavých chlupů. Usmál se vysvětlil, že kočka je jeho dcery a že právě čeká koťata.
Další den jí zase musel říct, kolik je hodin a ona se ptala, jestli už se koťata narodila, stejně jako celý zbytek týdne. To už ona věděla, že je dvanáct let ženatý a že často pracuje o víkendech, a on věděl, že její vnoučata už brzy přijedou za ní.
„Už se narodili?“
Řekl, že od včerejška mají doma tři nové děti.
„Konečně!“ zasmála se.
O dva dny později skončila výluka a on jezdil do práce tak jako dřív. O pár týdnů později procházel kolem jejího domu s koťaty v krabici, aby jí je ukázal. Vynášeli odtud několik staromódních hodin, které ukazovaly čas na vteřinu přesně.