Důvěřivě už nevěřím!

Anotace: Není to povídka. Jen něco, co mě napadlo, inspirované... ten člověk o tom ví

Jsem zcela jistě přesvědčena, že když tento e-mail přepošlu deseti svým kamarádům, můj idol si zítra uvědomí, že mě tajně miluje a ještě týž den mi vyzná svou nehynoucí lásku.
Nakoupila jsem spoustu nejrůznějších hubnoucích prostředků, z nichž každý mě stoprocentně garantuje, že zrovna on je ten pravý, po jehož užívání se má postava promění ve shodnou s modelkami, které dennodenně pozoruji v televizi, v časopisech…
A své oblečení nikdy neperu v běžném pracím prostředku, protože v reklamách mě informují o produktech, po kterých z pračky vyndám prádlo jako nové - se zářícími barvami.
Sleduji prodej oblečení, aut, nábytku, i jakou kolu musím v nejbližší době ochutnat, abych věděla, s čím se úroveň mého života závratně zvýší a stanu se tak spokojenou i šťastnou. Alespoň to všichni slibují. Věřím jim.

Vím, že mě sice můj kluk podvedl, ale slíbil, že už mi nikdy nevěrný nebude. Přísahal mi to. A navíc mu to bylo fakt líto. Určitě. Aspoň to říkal. Věřím mu.

Když vstoupím do místnosti a ostatní ztichnou, nemyslím si, že by mě pomlouvali. Říkají, že si přece povídali úplně o něčem jiném.

Když se mi má kamarádka omluvila, že dnes musí zůstat doma a potom jsem se šla projít a objevila jsem jí…s…ním... Nechápu to. Já jsem jim tolik věřila!

...Stejně tak jako na Ježíška, bála jsem se čertů, z postele vstávala jedině pravou nohou a hledala si ve snáři výklad svého snu, v pátek třináctého jsem pak ani raději nevytáhla paty z domu. Věřila jsem v báchorky, pověry…

Myslela jsem, že když mi na tom okraji skály podávala ruku, že mi chce pomoci. Kdo mohl tušit, že mě nakonec shodí? Věřila jsem v lidi.

Jistota, že :

„pravda a láska zvítězí nad zlem a nenávistí“

„na každého jednou dojde“

„boží mlýny melou sice pomalu, ale jistě“

směla slábnout při pohledu na každodenní bezpráví a násilí?

Už nikdy více. Už jsem ztratila veškerou důvěru.

A pak vidím tvoje oči. Oči žádající a prosící o mé přesvědčení v pravdivost tvých slov. A vím, že bych ti měla říct, že důvěra vyžaduje čas, že bych neměla…už zase…já ale nesmím…nemůžu… Ale…já už ti přece věřím!