Delirium

Anotace: Taky jste z jiné planety? :3 No brain = No pain... Upozorňuji, že kdo mně nezná, asi nepochopí... Ale opět vás nechci podceňovat.. :3

„I'm totally innocent...“ zazpívá jí hlas z repráků a ona si neodpustí zhoupnutí se v bocích, ruce zvednuté nad hlavu. Předtím se ale rozhlédne, jestli někdo není s ní v pokoji. Nenávidí, když ji někdo pozoruje při jejích tanečních kreacích.
„Legulize Marihuana...“ upozorní ji zpěvačka Gaia Mesiah. Dívka s ní nesouhlasí, ale ta písnička je skvělá. Cítí se rozjásaná. Tak nějak si všechno srovnala v hlavě....

***

Ale před hodinou to vypadalo jinak... Před hodinou tu seděla na židli a vzpomínala...

***

Dívka se zhroutí na postel se smutným povzdechnutím. Opře si horké čelo o koleno své blonďaté kamarádky. Na zemi se válí papír, který tak nějak hlásá její smrt.
„Hele Mončo...“
„Hmm?“
„Já se na to vyseru...“
„Na co?“
„Na všechno...“
„Ser na to, lásko...“

***

Tři dívky sedí u celkem malého hnědého kuchyňského stolu s červeno žlutým ubrusem. Na něm leží hromada různě potrhaných pytlíků, jak se dívky vrhly na své jídlo jako hladová zvěř, a tři hrnečky. Blondýna pije svůj oblíbený zelený čaj, černovláska silnou kávu (tři lžičky cukru, dvě kávy, čtvrt litru mléka) a dreadařka svoje jakože kafe (dvě lžičky kávy, jedna cukru, čtvrt litr mléka.) Jídlo v nich zmizelo jak Němci v krytu, teď už jen dopíjejí.
„Hele.... Neni Ikea ze Švédska?“ zeptá se zvědavě dreadařka, po tom co dlouze brejlí na dno své sklenice, jako by tam našla svůj osud. I když, kdo ví, třeba bude alkoholička...
„No... Je...“ odpoví jí černovláska a blondýna se na ně pobaveně kření...
„A proč tu teda je: Made in Turkey?“
Chvilka ticha je skoro nekonečná, než se sesype salva smíchu. Delirium je tak úžasné. A to ani nefetují, nepijí, nekouří... Nesexují.. Nebo jak se teď sexu říká mezi cool dětma.. Pardon, teens...

***

„Tak co, nebudeš mít letos na vysvědčení trojky?“ zeptá se otec dreadařky, když zase sedí u počítače a píše vzkaz kamarádovi.
„To sotva,“ pomyslí si dívka, když si vzpomene na papír, hlásající, že propadá ze dvou předmětů a ze tří má za čtyři.
„To sotva, tati..“ pronese nahlas a nechá si dál palci prohmatávat bolavá záda. Otec jí zaryje palece do zad, až se prohne.
„Ale... Copak to? Vždyť se pořád učíš...“ vysměje se jí jemně, ale nemyslí to zle. To pozná podle toho shovívavého úsměvu, který nasazuje na tvář, když s ní mluví. Nasazuje ho na tvář od té doby, co si nechala udělat dready, propíchnout spodní ret a obarvit dlouhou ofinu, neustále zakrývající polovinu její tváře, na růžovo. Když tak přišla domů, zahleděl se na ni s tímhle výrazem a pronesl:
„Zdálky vypadáš jako blb a z blízka je to pravda...“ Tehdy to neřešila. Neřeší to ani teď. Jen ji mrzí, že ho zklame.

***

Blondýna s dreadařkou zase leží na posteli. Blondýna se jemně usmívá na dreadařku, která zamyšleně hledí z okna ven a potom si začne otloukat hlavu o měkký polštář.
„Lucy?“
„Hmm?“
„Ty už to nehul ani ředěný!“
„Hmm...“

***

„Tak co? Kdy bude ten aktiv?“ ptá se zase otec zvědavě.
„Ehmm, pořád nevím..“ zahuhlá dreadařka nepřesvědčivě, ale otce to asi zase až tak nebere.
„Aha...“ usměje se a ukrojí si chleba.
„A co cukrovka?“
„Existuje...“ zazubí se dívka.
„Neříkej..“
„Říkám..“
„Pohoda?“
„Jo...“
„Dobře... Jsi už dospělá, tak bys měla vědět, co děláš...“
„Vím...“ usměje se zase, ale teď trochu smutně.

***

„Lucinko...“ zaprosí babička.
„Ano?“ zeptá se dívka s dready, celá v černém.
„Mohla bys nám udělat kávu?“
„Jistě...“ souhlasí dívka, ale v duchu skřípe zuby. Nenávidí, když jí říkají Lucinko, protože už není malá. Dá vařit vodu a potom do různých sklenic rozsype různé množství a různé druhy kávy, jak už si to za ta léta pamatuje. Zalije je horkou vodou a postaví na tác. Potom je odnese, kouřící, do obýváku a zamíří zase do kuchyně.
„Nepůjdeš k nám?“ zeptá se matka prosebně. Dívka pokrčí rameny a donese si svou skleničku s bílou kávou. (Lžička kávy a trochu mléka – je tak jiná než ta, co si dělá normálně. Je tu přece za tu hodnou.. I kafe je tu jiný...) Znuděně poslouchá drby a pije kávu. Konečně vysrkne i poslední lok a překvapeně se zahledí na dno skleničky. Vyprskne smíchy, až se skoro zadusí zaskočenou kávou. Matka ji tluče do zad, aby se konečně její dcera nadechla a přestala rudnout.
Made in Russia.
Neuvěřitelné.

***

„I'm totally innocent...“ Dreadařka se zazubí. Už pochopila, že ať udělá cokoliv, její domov je prostě jiný, tak nač se s tím štvát?