Spát ve své hlavě sám se sebou

Spát ve své hlavě sám se sebou




Možná mi nerozumí tolik, jak bych potřeboval, ale já si taky tak docela nerozumím. Já během několika dnů prosáknu mezi všechny kolem ní a stanu se pro tu holku neviditelným. Koupil jsem tužkové baterky, strčil je do ovladače a vypnul televizi, která běžela už strašně moc dlouho. V supermarketu se svlékaly holky, jedna za dvacet korun. Doma jsem neměl co kouřit. Sousedka kouří, ale má už jen tři v krabičce, kouří víc než já, tak si nevezmu.
V rychlíku směr central lager volduchy jedou ti dva. Naproti sedí ona a její on. A já mezi nimi nejsem. Měl jsem být, ale ztratil jsem směr a šel jsem jinudy. Rád bych se vrátil, ale nevím, jak najít cestu zpátky. Když volám o pomoc, ostatní si myslí, že je to šou a že je chci pobavit. Jedu dál než všichni oba dva, kteří kdy spolu kam jeli. Všichni spěchají a stejně nemají kam dojít. Nač ten shon? Doktoři říkali, že poledne už bude brzy nová půlnoc. Jak na tom teď jsem? Sháním blechy, zakládám cirkus.

"Prosím podepište se mi tady a tady a tady a potom můžete jít. Já vám dám, pane, neplatit dluhy a krást baterky. Znám takové, jako jste vy. Samé otázky, samé odpovědi ale nic z toho, pořád jen děláte, že jste ztracení."
"Ale já jsem ztracený. Celou dobu volám o pomoc, a když se někdo objeví, jako teď vy, tak mi zase jen vyčítá něco, co jsem ani neudělal. Jaké dluhy, jaké baterky? Ty jsem si poctivě koupil!"
"To by mohl říct každý, že koupil. Ukažte mi účtenku."
"Nemám."
"Já si takové věci neschovávám, když jde jen o pitomé tužkové baterky. Pomožte mi. Jsem už tady strašně dlouho, umírám, chci se odsud dostat, pomůžete mi?"
"Podívejte se, milý pane, vy mi to tady podepíšete, že se jako doznáváte ke krádeži a k dluhu, a já vám pak napařím pokutu a už se nemusíme nikdy vidět. Tak co, berete?"
"Ježišikriste posloucháte mě? Já chci odsud pryč. Nepatřím sem."

Jo, já vím, já jsem ten člověk, co je stejný jako všichni kolem. Ukaž mi ten list.
úkol splněn - podepsán.



Beru jednu babku kolem ramen a říkám "paní já jsem tady dneska naposled"
ale ona mě nevnímá. Pak mě vedou do sanitky a říkají mi, že to bude dobrý. Tak nějak už mě bolí být člověkem. Jen vím, že to nevylepším. Ženských je kolem plno. Až moc, až příliš. Nikdy nevím, která z nich zrovna udeří. Která z nich bude ta poslední. Na hodinách, které ukazovaly poledne, už není nic. Zmizely ručičky i ciferník.
Říkali, že jsem měl být vlkem.

Chtěl bych být.

Ale to je nemožné.
Autor CoT, 18.11.2015
Přečteno 383x
Tipy 10 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: jitoush, Jort, enigman, Luky-33, GiovaniDaVinci, hanele m., AndreaM, Frr
ikonka Komentáře (1)
ikonka Komentujících (1)

Komentáře

...nikdy nevíš...

19.11.2015 18:13:09 | Jortreagovat

© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter