Mozaika 4, VIII.: Sestrovrah

Anotace: Římská říše, Konstantinopol, květen 1328.

„Tohle, co se právě stalo, tohle bylo poprvé za dobu naší existence,“ syčí gardista k Theodorovi. „Nejsme úplatní pretoriáni, jsme loajální Varjagové! Zrada je tou nejhorší pohanou naší cti,“ zatímco Theodor ho prostě ignoruje a jen hledí na tu zkázu, která tam zůstala. U stěny zoufale brečící milenka jeho sestry a jeho sestra na zemi, s čepelí vbodnutou do břicha tak silně, že vyčnívá na opačné straně.

Seběhlo se to rychle, pomyslí si Theodor. Ještě před pár minutami stál na potemnělé chodbě, naslouchal vzdychání obou žen, svírán podezíravým a nepřátelským pohledem varjažských vojáků, načež se ozval pronikavý a bolestivý výkřik, následovaný nadávkami a voláním o pomoc ze strany jeho sestry. V tu chvíli vešel Theodor s gardisty do sestřiny komnaty. Ta seděla na zemi a držela se za krvácející břicho, rychle oddychovala, potila se a divoce těkala pohledem po místnosti, zatímco nahá dívka zalezla do vzdáleného koutu místnosti a chtěla mít tu hrůzu konečně za sebou.

„Zabijte tu děvku! Zavolejte lékaře!“ křičí rudnoucí Konstancie a zatíná dlaně v pěst, když zoufale a vyděšeně hledí na gardisty a svého bratra. „Na co čekáte?“

„Je mi líto, Konstancie. Sloužila si naší říši dobře, rozhodně a odvážně, ale příliš brutálně, nemilosrdně a nesmiřitelně. Válka musí skončit a skončí pouze tehdy, když skončí tvoje vláda,“ s vyřečením těch slov se císařovniny oči v hrůze rozšíří a pochopí, že tohle je její konec. Jen kroutí hlavou, jakoby to tím mohla snad zvrátit, ale je pozdě. Dokonce i Varjagové, nejvěrnější z nejvěrnějších, nyní stojí na straně jejího bratra, nového císaře a jejím posledním úkolem v roli císařovny je v poklidu zemřít, víc se nebránit a smířit se s tím, co se jí stalo. Theodor si klekne ke své sestře. „Miluji tě, sestro. Vždycky jsem tě miloval, od doby, kdy jsem s tebou běhal palácovými zahradami, ale jestli si mám vybírat mezi tebou a tím, že ochráním největší impérium, naší dynastii a náš odkaz, pak je to výběr jednoduchý. Odpusť mi to,“ pronese Theodor a sám má téměř slzy v očích. Naposledy svou sestru políbí na čelo, aby snad dosáhl nějakého usmíření, ale má jen falešnou naději. „Svolejte kancléře Kantakuzena, admirála Bega a generála Tagarise. Musíme hned jednat a zajistit klid ve městě a potom i v říši,“ nařídí Theodor gardistům.

„Rozkaz, císaři,“ odpovídají gardisté poslední slova, která Konstancie slyší, než se vše okolo ní propadne do tmy a ona smířená umírá.

Většina gardistů odchází, jen pár zůstává a zasypává nového císaře výčitky. Cítí se zrazení a podvedení. Nechtěli, aby to zašlo takhle daleko. Nikdo nechtěl, aby to zašlo takhle daleko, ale jestli má říše přežít, je nutné obětovat i ty nejmocnější, pokud to odstraní překážky na cestě k míru.

„Co s tou děvkou?“ ptá se gardista na adresu Konstanciiny milenky.

„Můj slib platí,“ ujišťuje jí Theodor. „Tvá rodina již obdržela pozemky u Skopje. Čekají tam na tebe. Vytrpěla sis z rukou mé sestry dost, takže ti přeji už jen dobré,“ řekne Theodor a dívka přikývne, než vstane a začne se oblékat. Pak si všimne náhrdelníku na nočním stolku a vezme ho. „Jestli chceš, je tvůj,“ řekne Theodor.

„Nikdy,“ a mrští rubínový náhrdelník z okna. Theodor udiveně mrká a už se chystá něco říct. „Dala mi to jako dar tu noc, kdy mě unesla od rodiny a připravila o čest. Čistila tak svoje svědomí,“ zalyká se dívka a Theodor s gardisty raději odchází.

„Pošlete zprávu senátoru Angelovi, že jsem splnil svou část dohody. Nyní musí skončit i Synadenos. Jak se ho zbaví, to je mi jedno, ale budu vyjednávat, jen s Izákem Angelem.“

„Ano, císaři.“

„Neporuší dohodu?“ ptá se admirál Begu v komnatě rady a srká víno, když sleduje mladého císaře.

„Jejich vlastní stoupenci už nechtějí pokračovat v téhle válce. Konstancie byla překážka, která bránila jejich stoupencům přitlačit je k mírovým jednáním. A Synadenos tak zůstane jako kůl v plotě,“ odpovídá Theodor a kancléř Kantakuzenos přikyvuje.

„Ale přesto, i když budou mírová jednání, potřebujeme mít nějaký trumf, že generále?“ ptá se kancléř.

„O to se postarám. Plán už mám. Mnoho jejich vojáků sběhne, když už tu není Konstancie a další porazíme v poli. Ale vyjednat to budete muset Vy, v Bari. Pokud na to Angelos přistoupí.“

„Přistoupí,“ dodá císař-sestrovrah a taky se napije vína. Neví, zda se utopí ve vině, nebo víně…