Prostor do 12 let

Proč si večer nelehneme a někdo nám už nevypráví, že všechno bude dobrý?

Proč po práci neběžíme na hřiště, jen tak, zasmát se bez důvodu, hodit po sobě lopatku a na chvíli vypustit?

Proč se stydíme za potisk s medvídkem, jako bychom tím zmenšovali svou úroveň?

Kdy jsme se naučili, že radost musí mít důvod,

dotek musí něco znamenat,

blízkost musí být vysvětlená?

Proč se nemůžeme jen tak chytit s kýmkoliv za ruku a jít spolu ulicí,

bez otázek,

podezření,

strachu, že to někdo špatně pochopí, či zradíme něčí důvěru?

Proč už nedostaneme černý puntík za to, že jsme přišli pozdě,

ale místo toho se cítíme, že jsme selhali?

A proč pro nás neexistují večerníčky,

když právě my nejvíc potřebujeme po celém dnu slyšet, že všechno má své vysvětlení a dobrý konec?

Proč jako dospělí nemůžeme mít to, co děti,

když jsme to byli právě my,

kdo tomu kdysi věřil a podle toho se i učil růst?