st 8.1.2014

Anotace: 8.1.2014

Sbírka: Psal se květen...

Mraky pluly po obloze. To byla má denní jistota. Pokaždé jiní. Lehčí beránci načechraní světelnými prsty, těžká srdce plující těsně nad propastí. Štíhlé gazely objevující modrou pastvinu. Jak byli nádherní. Od malička jsem milovala dny, kdy si můžu lehnout do trávy a hlídat své sny, které si nahoře hrají s budoucností. Kde asi budu za rok. Co teď děláš ty. Byli mnou denní jistotou stále se měnící. Jako žena. Ráno vstane a zasteskne se jí po domově, potká tebe, srdce se jí rozbuší, rázem však zapláče, že jsi tak daleko a má strach. Sem tak se zablýskne, někdy na lepší časy, jindy bys měl raději prchat, její nitro se změní v pouštní krajinu. Ptáci létali po obloze. Zvykla jsem si každý den hlídat oblohu s pohledem vysoko nad vším z okna ve třetím patře, to že jsem pověrčivá. Mraky pluly po obloze a šeptali jedinou věc. Otevři oči, Swallow.