Křídla

Propadls letům. Není divu, když jsi se narodil s párem perutí.
Nabíráš výšku a necháváš vítr, aby se opřel o tvá pera. Teplý vzduch tě zvedá stále nahoru.
„Z nebe je vzduch nejnádhernější,“ říkáváš, a všichni bez křídel na tebe vrhají nenávistné pohledy.
„Buď prosím opatrný,“ snažím se tě varovat, ale ty na to nedbáš. Nepoznals lidskou nesnášenlivost, nevíš, že mít víc se neodpouští, a potom…
Dneska tě o tvůj dar připraví, a já s tím nebudu moci vůbec nic dělat.
Prosím, odpusť mi.