Ovečka

Anotace: Takové pitomé, až se nad tím musí přemýšlet ...

Je to taková neuvěřitelně adrenalinová hra … nikdy nevíš, kde se srazíte, jak se srazíte ani jak to dopadne.
Dnes se nám podařilo chytit papouška, ale pustili jsme jej zpět do přírody, ale protože naše rodina je vychovaná v duchu šlechetném, vybavili jsme jej zimní čepicí z hřejivé ovčí vlny.
A dnes večer se nějak divně rychle setmělo … srazíme se? Těžko říct takhle z hlavy.
„Pěkné kostky na mikině.“
„Moja Čajovna? V Devět?“
„Půl desáté.“ – Potřebuje svou akademickou půl hodinku pro případ, že nezaparkuje napoprvé nebo to nacouvá do stromu.
Když přijde, má na obojku bílou ovečku, takovou chlupatou, fakt hezkou … a ta vedle ní sedí a inhaluje kouř z vodní dýmky, ze které majitelka suverénně potahuje. Nikdo neví, jaký má vlastně ráda tabák. Jeden si myslí, že ananasový, druhý, že jahodový, jiný ji zná s vůní višně a nejlepší kamarádka by řekla, že všechny – je barevná.
Pokud se ovečce chce jít spát, prostě se zvedne a jde. Má špinavě bílé tenisky a nenosí čepici. Někdy s sebou bere morče na obojku.
Je to taková neuvěřitelně adrenalinová hra…nikdy nevíš, kdy teda přijde, jak přijde a jak to dopadne, pokud přijde.
A řídíš se tím, že sen je sen a když se probudíš, je den. A dnes ráno se rozednilo nějak pozdě. Zvedla své morče k obloze a zakryla jím slunce.
A uč se a uč, ať jsi chytrá a nemusíš sedět za pokladnou, protože to bys nikdy na ten kabát nevydělala. Své šaty stejně nikde nenajdeš, musíš si udělat vlastní. A do deníku napíšeš:
„Mám kostkovanou mikinu. A dobré tričko. Musím jít vyvenčit ovečku …“