Jazyk

"Všichni jsme osoby množného čísla"
ozvalo se odkudsi z botníku.
"Všichni jsme "my", stejně jako všichni jste "vy"! "
To už jsem prohlížel boty a na dně jedné z nich našel
- koženkový jazyk tam rozhazoval tkaničkami
a stále dokola rozjímal nad množným číslem.
"Je to celé o nás a kolem vás."
"Haló, pane?" Nesměle jsme se otázal plandajícího jazyka.
Jazyk sebou trhnul a postavil se na nárt:
"Co chcete? My od vás nic nechceme."
"Já jen...jak je možné, že žijete, pane Jazyk?"
"A jak je možné, že vy lidé žijete?"
"To je přeci jasné, život z nás dělá lidi!"
Snažil jsem se polemizovat.
"Nedělá z vás lidi i smrt?"
Odvětil obratným jazykem Jazyk.
"No...a nědělá smrt lidi z života?"
Řekl jsem cosi náhodně, abych nevypadal hloupě
a jazyk se zarazil.
"Hmm, to je zajímavá úvaha, nad tím jsem nikdy nepřemýšlel."
Jazyk se s těmito slovy zkroutil do jedné dumající vrásky.
"Můžeš nás prosím vrátit k druhé botě? Proberem to s ostatními..."

Zasunul jsem tedy botu zpátky, lehnul si vedle botníku a vzbudil se