A ty…?

Stojíš na nádraží, kde místo vlaků přijíždějí obrovští dřevění tučňáci. Na zádech nesou kufry plné snů lidí, kteří je ztratili během pondělních porad. Z ampliónu se ozývá hlas žížaly v cylindru, která s přízvukem z Marsu ohlašuje příští spoj do „Vědomí kolektivního podvědomí“.

V rohu nádraží tančí lednice – každá jiný styl. Jedna swing, druhá techno, třetí zoufale pláče, protože zapomněla, co vlastně chladí.

A ty? Ty máš v ruce jízdenku napsanou ve verších. Platí jen tehdy, když ji přečteš pozpátku nahlas za úplňku. Naproti tobě sedí kočka v obleku, která ti nabízí čaj, jenž umožňuje slyšet barvy a ochutnávat zvuky.