v koncích.

Anotace: Povídka do soutěže Waltera Sernera. Tímto prohlašuji, že nejsem členem žádného hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka nebo takového, které hlásá národnostní, rasovou či třídní žášť vůči jiné skupině osob, ani taková hnutí nepodporuji.

Prosinec 1942.
Mrazivé ráno. Dokonalost bělostného sněhu narušují snad jen všudypřítomné rudé skvrny. Vězni pochodují. Krev jejich přátel jim utkvívá na chodidlech. Bez jakéhokoliv povšimnutí. "Weitermachen!" rozléhá se táborem.
Pohlédnu do zrcadla. Má krása umírá. Tady vše umírá.
Uniforma ukryje mé chátrající tělo. Zacelí hnijící duši. S ní mám sílu. Ubozí Židé přede mnou padají na kolena.
Dříve se plazili. Žádali mne o jídlo. Věřili v můj soucit.
Poté se tváří v tvář seznámili s mou zbraní. Však jak zázračná věc to je, dodává mi sílu, Židům ji bere.
Zvednu pravici.
"Heil Hitler!"
"Heil Hitler!"
Prázdná slova.
Josef se zarytě dívá do papírů. Přehlížejíc mou přítomnost. Usedám do křesla.
Nadechne se.
"Irma Grese."
"Ja, mein Lagerkommandant?"
"Nový transport je připraven."
"Zu befehl !"
Cítím se jak naivní oběť ve společnosti zhýralých, zvrácených, nemyslících tupců.
Točím se ve víru předpojetí, zarytých zvyků a nesmyslných konvencí. Největším vězněm jsem jen já sama v sobě. Jak si jen ty nevděčné židovské zrůdy mohou ještě stěžovat - milostivě jim daruji svobodu. Navždy ulehnout a spát...
Pouze pohled do vyhasínajících očí Žida mi dá jistotu, že skutečně žiji. Plyn je ukolébá, v plynu umírají jako dítě v náručí matky, smířeně, klidně. Tiše usínají a obírají mne o mou jedinou radost.
Josefe, nerozumíte mi. Vaším cílem je zlikvidovat co nejvíce Židů za nejkratší čas. Nikdo to nechápe. Připravujeme se o ten slastný pocit z likvidace zla. Všichni jsou již pouhými čísly. Nejsou to podlidé, nejsou to Židé, jsou to jednotky. Zabíjíme statistiky, mein Führer. Bylo to Vaším přáním? Má práce je smrt. Smrt je mým životem. Jawoll Führer, sloužím Vám. Jsem Vám věrná, pane.
"Irma?"
"Ja?"
"Máte dnes večer nějaké plány?"
"Nein, mein Lagerkommandant."
"Stavte se."
"Jawol, der Herr."
Josefe, jak jen bych Vás mohla odmítnout? Josefe, Vaše jemná brutalita, bolest i prožitek. Josefe, udeřte mne a budeme se milovat. Pijte mou krev, otřete si jí ze rtů, je sladká, Josefe, odpovězte, je sladká? Rozpadám se, ničíte mne, zlomte mi vaz, darujte mi život skrz smrt, stvořte dokonalé, stvořme jeden druhého, jsme Adam a Eva, nás vyhnali z Ráje, Josefe, poddejte se mi a já se poddám Vám, pozorujte podlitiny, které jste mi způsobil, hleďte, nepopadnu dech, lásko, chyťte mne za krk, zmáčkněte, uduste mne, chci zemřít ve Vašem područí, polibte mne, chybí mi Vaše náruč, obejmeme se a ulehneme, jako muž a žena, v neřestném spojení, jsem Vaší ženou, milujte mne, Josefe, milujte mne, dokonejme lidské, pusťte mě, miláčku, pojďme, židé čekají, miláčku, pujčte mi svou zbraň, žid bude křičet, žid bude prosit, žid si vyžádá smrt, nikdy neprosí o život, židé touží po smrti, vědomi si své hříšnosti, zkaženosti, vědomi si naší nadvlády, touží zemřít, pojďme, buďme milostiví, Josefe, dějiny nás neodsoudí, darujeme-li jim smrt, dějiny pochopí, žid čeká, lásko, Žid chce trpět. Josefe, slyšíš to? Žid nás odsuzuje. Žid nechápe, co děláme pro svět, lásko, tvá zbraň mě láká, miláčku, chci cítit ten chlad v dlani, plivněme Židovi do tváře, naše sliny se smísí s jeho krví, zem touží, aby byla zalita krví žida, žid touží spojit se se zemí, z které vzešel, chce, aby odpustila mu jeho hříchy, potřebuje se lkát, chce na ní udělat místo pro nás, Josefe, árijská rasa přichází, miláčku, již nás nikdo neohrozí, nás, hrdé Němce, lásko, dejte mi bič, chce se s židem milovat, i on je hříšný, i on si žádá trest, nechme ho obcovat s odpornou pokožkou žida, lásko, zabijme ho a pojďme se milovat...