Cesta ohněm

Chlad se jí vkrádal pod tmavý kabát lemovaný u krku hustou kožešinou. Cítila vůni moře, dřeva, kouře a smrti. Vítr si pohrával s jejími světlými vlasy, které byly propletené úzkými copánky s kostěnými korálky. Tvář měla bledou, oči lemované černými linkami, na čele a tvářích namalované složité ornamenty. V dlani pevně svírala kovový amulet až ji klouby prstů zbělely. Náhle uslyšela třepot havraních křídel nad hlavou a jejich křik po chvíli přehlušila svým zpěvem. Nejprve se z jejího hrdla ozvala jen syrová melodie, po chvíli rozezněla útes teskná slova. Touto písní vyprovázela mrtvé k branám Valhally. Zůstala sama. V zastupu lidí na útesu, kde hořelo několik ohňů, v jednom z nich i její muž. Její zpěv se nesl do dálky a zbylí členové jejího rodu, kteří právě přišli o svého jarla, k ní vzhlíželi s nadějí.