Stromovka

Anotace: Na Trojském ostrově v Praze se zase pořádaly parkurové závody. Tam to mladé děvče nikdy nesmělo chybět. Koně - byli její největší životní láska ♥

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Motala se celý den, přešťastná, okolo svých milovaných koní, dokonce jí jeden jezdec i nechal na svém koni projet!!!

No sedmé nebe bylo pendrek proti jejímu štěstí v ten nádherný den.

Ani si nevšimla, jak rychle se setmělo. Musela už domů. Čekala jí cesta přes Stromovku na tramvaj. Jinak se odtamtud dostat nemohla.
Fíha, to byl dost velký průšvih.

Kdyby tenkrát existovaly mobily, mohla poslat své mámě SMS, že tam přespí a bylo. Jenže takhle jít domů prostě MUSELA.

Zoufale přemlouvala pár lidí, jestli by s ní nešli, že se bojí, ale nikomu se, do tenkrát neslavně proslulé Stromovky, nechtělo a raději zůstávali přes noc v jízdárně.

Tak tedy, strachy bez sebe, vykročila na pěšinu, vedoucí přes park k vytouženému cíli - k tramvaji.

Jako zlé oko dravce svítil studený měsíc a přes větve stromů vrhal na okolí strašidelné stíny. Ponuré, děsivé ticho ovládalo celý park.

Děvče našlapovala tichounce po cestě, velmi opatrně, aby jí nebylo slyšet a hlavně, abych ona dobře slyšela.
Už měla za sebou třičtvrtě cesty a dobrá nálada se jí začala pomalu vracet.
Náhle se přede ní vynořil z hustého křoví obrovský stín.
Krev se v ní zastavila, nohy jí přirostly k zemi, hrdlo se děsem sevřelo a ona fascinovaně zírala na obludu.

Chvíli tak stálo děvče proti děsivému obrovskému stínu. V lese se rozhostilo zlověstné ticho.

Po nekonečných vteřinách dívčina děsu, se stín pohnul směrem k ní.

Chtělo se jí zoufale křičet o pomoc, chtěla utíkat, ale nemohla.
Se semknutým hrdlem, s nohama, vrostlýma do pěšiny, jen bezmocně sledovala obludu, jak jí postupně pohlcuje do své temnoty.

Poslední dívčina zoufalá myšlenka byla, Ježíši, co tomu řekne chudák máma!? Pak omdlela.

Když pomalu otevřela oči, seděla u ní šeredná stařena a máčela jí čelo mokrým kapesníkem.

"Vy mladý taky hovno vydržíte", skřehotala pisklavě.

"Člověk si udělá srandičku a hned sebou seknete", dodala ještě jízlivě, ale ulehčeně, že děvče žije.

"Tak já jdu zase na dalšího poseru", rozloučila se úsměvným úšklebkem s děvčetem, sebrala ze země obrovský plášť s neméně obrovskou kápí a rozverně se pochechtávajíc, šla vyděsit dalšího chudáka.