Černý rytíř

          Je teplý podzimní den, listí hraje všemi barvami. Větve stromů

          prozařuje slunce, v lese je odněkud slyšet datla.

          Lesem prochází žena. Jde sama, pomalu, vychutnává si tu příjemnou

          procházku podzimní přírodou, prohlíží si stromy kolem sebe, poslouchá

          šustění listí pod nohama.

          Najednou se něco změní. Vše ustane v pohybu. Jakoby se zastavil čas.

          V lese se najednou rychle sešeří, slunce zcela zmizelo, ochladilo se.

          Co se to děje ? Žena se zastaví.

          Za jejími zády se ozve dusot koňských kopyt. Ohlédne se.

          Přímo na ni se řítí obrovský černý kůň s rytířem v sedle.

          Jezdec má na přilbě černý chochol, oblečen je do černého pláště.

          V ruce drží meč, který napřáhne a utne ženě jednou ranou hlavu.

          Ani se po ní neohlédne a zmizí mezi stromy ve skalním hradu.

          Každý rok, o svatojánské noci vyjíždí černý rytíř.

          Tam pod skalním hradem, v bukovém lese čekej, až uvidíš ten

          přízrak, připrav si bílý šátek, zvedni ruce a zavři oči.