Srdce

Srdce.


Dana polekaně otevřela oči a spatřila, že je na hřbitově. Byl to nepochybně hřbitov, i když pro hustou mlhu, která se válela mezi zanedbanými hroby, toho moc neviděla. Vylekaně se rozhlížela po okolí, když náhle postřehla jakýsi pohyb.
Před ní se vztyčila postava. Přestože byl sinavý, ihned poznala, že je to ten vytáhlý blonďák Petr, který za ní dolejzal poslední dva měsíce. Vždycky se tomu nesmělému romantikovi vysmála. Bavilo jí ho dráždit a pak zase cuknout. Kamarádky jí vyčítaly, že prý právě kvůli ní spáchal sebevraždu. Hloupé husy!

Přistoupil k ní, natáhl ruku a něco jí podával. Podívala se na jeho dlaň a spatřila něco oblého, temně červeného. Postava promluvila: „Chtělas mé srdce, tak tady ho máš! Vem si!“
Její ruce vylétly k ústům, ale hlas jí selhal a nevydala ani hlásku. Jen vytřeštěně zírala na rudý otvor na jeho hrudi, ze kterého dosud kapala krev na bělostnou košili. Ustupovala před ním tak dlouho, až jí zastavilo křoví, které se k ní přimklo, tisícem pichlavých trnů ji trhalo noční košili a zraňovalo jí pokožku.
Postava udělala poslední krok směrem k ní, uchopila její pravačku a ten strašlivý předmět jí vklouzl do dlaně. Petr, jakoby chtěl ještě něco říci, ale z jeho promodralých rtů místo slov vytryskl jen proud krve. Ještě chviličku stál a pak se s tupým žuchnutím zhroutil bezvládně na zem. S pravačkou nataženou co nejdále od těla, snažila se vyrvat z objetí keře...

...V tom tma pominula a vše zmizelo. Otevřela oči a spatřila známé obrysy svého pokoje. Venku již vycházelo slunce a dralo se skrze závěsy. Všude byl klid a pohoda. Ušklíbla se nad tím pitomým a bláznivým snem a zhluboka si oddechla, když v tom si uvědomila, že v ruce svírá nějaký velký, lepkavý předmět. V náhlém záchvatu odvahy se vztyčila a prudce odhodila deku. Pohlédla na to, co křečovitě svírala její pravačka. Strašlivý výkřik hrůzy byl tím posledním zvukem, který vydala. Byla mrtvá dřív, než se její tělo dotklo polštáře.
……………………………………………………………………..
„ Diagnóza je náhlá srdeční mrtvice. Nevím, co se mohlo stát, vždyť to byla mladá a naprosto zdravá dívka,“ krčil bezradně rameny přivolaný lékař, „Takový případ jsem ve své praxi ještě neměl, snad se něčeho lekla, ...nevím, opravdu nevím.
Zatlačil mrtvé oči a z prstů pravé ruky jí vypáčil vlhkou velkou červenou žínku. Ještě jednou pokrčil bezradně rameny a tiše za sebou zavřel dveře.