Paruka

Anotace: Jednou jsme se s Hedou, to je moje dcera, vydaly utrácet do Holešovické tržnice.

.
Moje dcera je docela atraktivní děvče s hezkou postavou. Tak jsme tehdy vyrazily na ten trh a těšily se na výhodný nákup.
Stánků tam bylo mraky, ale většinou se stejným zbožím. Mrzutě jsme bloumaly, v taškách nic. Vtom jsem zahlédla u jedné boudičky vystavené paruky. No prostě nádhera! Zamilovaly jsme se okamžitě do jedné s dlouhými vlasy. Byla černá, vlnitá, no krása.
Chvíli jsme se dohadovaly koupit nebo nekoupit? Heda namítala, na co jí budeme potřebovat, já na to, že nevím, ale doma jí mít musíme! Paruka se tedy koupila a my se utahané šouraly na metro.
V tom jsem dostala nápad. Vždy, když jsme byly hodně utahané, svádělo nás to k vymýšlení blbosti.
"Hedo", povídám jí, "paruka Ti moc sluší, vypadáš v ní jako nádherná Kreolka, nasaď si jí. Prosím, prosím, bude bžunda", škemrala jsem umanutě.
Chvíle přemlouvání, bylo totiž léto a tudíš docela horko. Nakonec jsem jí ukecala a ona si ji nasadila. To jste měli vidět!! Fakt nádherná sexy kočka!
Kráčely jsme pomalu dál a nebylo chlapa, který by se za ní neotočil. Byla to neuvěřitelná sranda.
V metru jsme se usadily a sledovaly okolí. Všichni, fakt nekecám, všichni chlapi na ní s obdivem zírali, jak na nějakou celebritu.
Zadržovaly jsme smích a nádherně se bavily.
V tom Heďa povídá: "Mami mě je v té paruce děsné horko. Tak si jí sundej, odtušila jsem klidně. Co? Tady?" nevěřícně se na mě podívala.
"No samo, říkám s potutleným úsměvem. To bude teprve sranda, uvidíš, co to s těmi chlapy udělá."
Pochopila, v oku jí zableskla jiskřička veselí.
"Tak jo", pronesla s úsměvem.
No a teď to přišlo! Heda si klidným pohybem sundala paruku a to byl rachot!!!!!!
Všem obdivovatelům sklaply čelisti, až to cvaklo a s vytřeštěně zírali na Hedu.
Teď už jsme se, ale fakt neudržely a začaly se řehtat jako blázni. Byl to takový záchvat smíchu, že jsme na další stanici musely vystoupit a přejít do jiného vagonu, jinak bychom se uchechtaly k smrti.
Paruku už dávno nemáme, tak dlouho jí tahala na nějaké oslavy, až z ní zbyly jen roztřepené cancoury. Ale naší příhodě se zasmějeme ještě i dnes.