S Průšou už nikam nepojedu!

Hned druhý den v kempu u Lužnice jsme s Průšou zašli přes les do vesnice a zasedli jsme na chvíli do hospody. Potom jsme se stejnou cestou vraceli k řece. Trochu se mi motala hlava, ale směr jsem udržel.

 

Průša rovněž udržel směr, ale neudržel sám sebe v mezích slušnosti nebo snad přiměřené nevšímavosti k lidem okolo. Průša, když se napije, začne být až děsivě drzý.

 

Takto jsme přišli do kempu a hned na začátku seděla nějaká mánička u auta a kouřila. Průša hned na ní: "Dej mi šluka!" Styděl jsem se.

 

Pak tam někde u stolku seděl pantáta v trenýrkách, na chlebu kusy lančmítu a večeřel. Průša na něj: "Dej mi kousnout!" Jak já se za něj styděl!

 

Šli jsme dál kempem, byl tam velký stan, rodinný, přes vchod pověšený igelit, a zrovna jak procházíme kolem, zafoukal vítr, igelit se odhrnul, tak koukáme, seděla tam matka a kojila mimino.

 

A Průša hned na ní... ne, já už s Průšou nikdy nikam nepojedu...!