Žil byl jednou jeden týpek, jmenoval se Pavel.
Byl to takový nanicovatý chlapík, kdes ho ráno postavil, tam jsi ho večer našel.
Jenže: jednoho dne Pavlovi někdo něco našuškal:
A to "něco" bylo pro Pavla tolik stěžejní, důležité a zajímavé, že si změnil jméno na "Pavlošuška", což byla zkratka z "Pavel, kterému někdo něco našuškal."
Pavlošuška nelenil a jal se šuškat jiným lidem to, co mu někdo našuškal, pak tito lidé šuškali dalším a dalším.
Za 25 let již Pavlošuška odpočíval ve své vile - a nastojte: blížila se k němu skupina šuškařů, šuškátů a šuškátorů, kteří si řekli:
"Vida, tady zřejmě žije někdo, komu to ještě nikdo nenašuškal!"
Ovšem když otevřeli dveře vily, Pavlošuška už byl, sytý dnů, mrtev, takže nemohl při šuškání šuškátorů zvolat:
"Ale tohle přece vůbec, ale vůbec není to, co mi tehdy někdo našuškal!"
jako bys mne vrátil zpátky cca 8 let
sedím v jogovém sále a přu se už poněkolikáté s mistrem
o pravdy - zanechané Yogi Bhadžanem
a použiju už v zoufalství selského rozumu příměr na tichou pošlu
v tom sále tady a teď a její případný výstup
a tys svou historkou předně podtrhl tu výchozí myšlenku
absurdity historických mouder i čehokoli, co se předává z úst do úst
kromě slin :D / ty aspoň tvoří imunitu :)*
krásný den Danny a díky za tvé otevřené vidění
03.05.2025 09:01:19 | šuměnka