Srdce a rozum II.

Anotace: Část druhá - po čtyřech dnech .

Byl to binec, opravdu. Srdce se zoufale pralo s rozumem. S touhou po léta zapomenutém pocitu něhy. S touhou po lásce s někým, koho jsem sice ještě neviděla, ale pro koho bych v tu chvíli záchvěvu klidně i položila život.
Měsíc jsme si psali krásná slova vyznání, po telefonu slyšeli své rozechvěné hlasy a já jsem náhle s úžasem zjistila, že skutečně miluji.
S hlubokou pokorou jsem se tedy vzdala boje a začala se těšit na naše setkání. Bylo datum 11.7. - středa, den po tom, co jsem zde napsala své první, zmatené rozjímání.
Ještě v noci, ten den, jsme si vše vyjasnili a on mě prosil, abych druhý den vstala v pět hodin a šla si s ním hodinu povídat na skype, protože touží slyšet můj hlas, který by celý den slyšet nemohl, když bude v práci.
Normálně vstávám nějdříve v devět, ale znáte to, kdo jste prožili toužebné chvění milujícího srdce, že žádná hodina vám není na obtíž.
Ráno jsme si tedy povídali o našich pocitech, vyznávali lásku, no celá jsem se touhou chvěla a on také.
Čekala jsem v poledne SMS, jako každý den. Nic. Hm, přemlouvala jsem svou netrpělivost celé odpoledne, abych měla rozum a nerušila jej voláním v práci, že kdyby mohl, už bych od něj jistě SMS dostala.
V sedm večer mobil oznámil zprávu. Nedočkavě, s tlukoucím srdcem jsem jí otevřela a těšila se na jeho krásná slůvka "miluji Tě", "vážím si Tě", "stýská se mi po Tobě".....
Místo toho tam stálo:
"Moc se omlouvám, je mi to moc líto, ale stará láska zvítězila nad novou. Miluji Tě. Chci zůstat Tvůj přítel".
Svět se náhle zhroutil. Byla jsem v šoku a naprosto nechápala.
O jeho staré lásce, o tom, že se s ním před pár měsíci rozešla, mi neřekl ani slovo.
Na můj dotaz, jak mohl přes den, když byl v práci, dojít k takovému vážnému rozhodnutí, jeho odpověď byla:
"Prostě se to nějak zchumelilo".
Zrada. Bolí to, moc to bolí. Vím, že to přebolí, ale zrada je ta nejhorší rána pro zamilované srdce. Bezohledná a téměř smrtící.
Vyrovnávám se s tím velmi těžko, velmi. Bez uklidňujících prášků bych nebyla absolutně schopna fungovat.
Žít, ale musím dál a naštěstí dobře vím, že čas je dobroděj, který všechny rány zahojí. Nemohu se dočkat.