Srdce a rozum III.

Anotace: Po šesti dnech. Huráááááááááááá :))))

Dnes ráno jsem otevřela oči a zjistila jsem, že se usmívám. Proč?
No rozum konečně naskočil!!!!
Tedy řeknu vám, ten si dal na čas pacholek jeden. Je mi tak krásně! Normálně se řehtám nahlas. No krásně, trochu se stydím za trapný humbuk, který jsem stropila jednomu kamarádovi a vlastně se i ztrapnila. Ale o tom život přeci je, že ano? Jednou jsi nahoře a jednou dole.
Tak už zase stojím oběma nohama pevně na zemi a mám chuť žít, blbnout, smát se a být k lidem vnímavá a milá.
Tedy řeknu vám, že ta chemie v našem těle je pěkný svinstvo! Mám na ní vztek. Ale jak jí eliminovat, aby mi zase někdy neublížila? Máte někdo návod?
Té mé "oběti" jsem se ráno omluvila a poprosila za odpuštění. I když mou touhu po něm, ve mě vyvolal on, já fakt měla být soudná.
Je totiž o 14 let mladší!!!
Tak a teď teprve vidíte, jaká jsem praštěná trapačka, hahahaha.
No jen do mě přátelé, pěkně mi to vytmavte!
Nic jiného, než výsměch, si totiž nezasloužím.
Ale i politování beru, prosím, prosím ♥