Kávová společnost

Anotace: Cesta kávy, něžná hořkost a společný tlukot našich srdcí. Postavy nejsou smyšlené.

Sbírka: Létat ti sluší

Je to neuvěřitelné, ale tyhle okamžiky mě zvedaly z postele. Jsem odpůrce ranního vstávání, obzvlášť s vidinou, že budu trčet v budově, kde byly teploměry naplněny obarvenou vodou, zatímco rtuť často vřela v žilách všech ostatních...
Sluneční paprsek zívl, protáhl se... a poté ještě jednou, tentokrát však okenní tabulí nejlevnějších plastových eurookem, která se vyrábí, aby se uvelebil ve zlatých vlasech. Eugénie začínala být netrpělivá. Automat na kávu a vařené ponožky naposledy zachrochtal. Dvojka, Bez cukru, černá, bez mléka. Pak se ke stroji přišourala sedmička (nebo osmička? Rána bývají tak neurčitá od té doby, co se přátelí s cizinci a kocovinou) latte macchiato, střední cukr, mléko. V tu chvíli ale už Nymphadoře dýchala na záda trojka, vídeň, cukr. Trojce bylo kapitálně putna, co si kdo myslí, pokud, nebo dokud bude středem pozornosti. Všichni tři se odplížili na svá obvyklá hnízdiště a čekali, až kruhy pod očima ztratí svoji váhu. Sedmička upřímně labužnicky přivírala oči. Usrkávací muzikál se rozléhal sálem se špinavou podlahou a pověstným nucením do přezouvání s velmi důraznou dikcí a meziřádkovým nonsensem. Dívky sídlily u okna, pod kterým trojka parkoval, zatímco on si se šarmem sobě vlastním zabral celý a zároveň jediný stůl pro deset osob. Ostatně nestávalo se příliš často, že by se on a jeho sešity, laptop, či učebnice zdržely dlouho. Ve vestibulu gymnázia bývalo příliš rušno. Když se na to podívám sub specie aeternitas: Tři osoby zakládající si na změně se tu křečovitě drželi svých stereotypů jako pavouci na zdi. Trojka většinou zmizela první, ale zanechala za sebou pocit, který jsme všichni nutně potřebovali k přežití.

"Věřím, že lidská duše má tolik strun, co život prstů a každý den stává se pro mne jedinečným právě tím, co bys mohl nazvat rutinou."

Ten náladovej hajzlík zkrátka za sebou zanechal potřebu být středem pozornosti, jako klobouk na klice dveří, když naposledy zachrastily klíče po desce stolu.

…
Když na to teď vzpomínám s odstupem času, musím uznat...
to kafe bylo fakt nechutný.