On a ona...

On se nikdy nedíval do minulosti...

Ona se nikdy nedívala do budoucnosti...

Kde se mohli potkat? Samozřejmě tady, dnes, v přítomnosti......

Okamžitě se poznali. Ona ho poznala podle hlasu, jehož šepot ji po celý život ráno budil, on ji poznal podle očí, které viděl pokaždé, když se podíval na noční oblohu...

Hledali se dlouho, ale pro oba bylo pohodlnější a obvyklejší žít v neustálém hledání...

A pak se najednou setkali... Proč? Tak předčasně, ne náhodou...

Dlouhá cesta s rozcestím je lákala jako potulné muzikanty. Byli osamělými poutníky, kteří bloudili pouští svých tužeb...

A teď, když se setkali na cestě svých citů a spočinuli na okraji svých duší, přitisknuti těly k sobě, šli dál za voláním svých srdcí...

Nepotřebovali slova, aby se dohodli na směru, kterým se mají ubírat...

Vždy šli jen vpřed... On, aniž by se ohlížel do minulosti, ona - aniž by se dívala do budoucnosti.....

Noc zvědavě sledovala, jak se dvě siluety, ozářené blesky, toulají v dešti nově narozeného léta. Nebáli se, necítili se trapně kvůli promočeným šatům...

Jen kráčeli stejným směrem ke svému štěstí...

Každý z nich věřil, že to na ně čeká za další zatáčkou osudu...

Neuvědomovali si, že už dávno jsou za tou zatáčkou....