cozaniknevstreethluku

Psala sem jako mala ale neuměla sem číst..psala sem svý básně na zdi a okna v tramvajích aby mi to lidi přečetli..jezdila sem z konečný na konečnou a přála si, aby si lidi povídali..měli málo času..hodně starostí..překážela sem..ztratila se..na konci ulice bydlel kluk a měl mě rád..uměl číst a neuměl psát..styděla sem se..styděl se..my ahoj vždycky zaniklo v streethluku..dívali sme se..okem do oka..do srdce..mluvili sme těly..spojili sme se na dlouhý hodiny..noc byla věčnější..láska žila..největší pravda se našla..všechno bylo konečný..sedim zamotaná v dece..vlasy v culíku..čelenka drtí my převislý dzary..poslouchám muziku, co stahuju..zapomněla sem minulost..rozmazávám si řasenku po tváři..černý linie mě celou orámujou..budu vidět..zas jezdim v tramvaji..teď proto..abych ho potkala..a abysme zas mluvili těly..chtěla bych umět zpívat..nahlas..hezky..do noci a do rána..pořád dokola jen jeden song..protože by se mi chtělo..bylo by v tom všechno..a já bych konecně..řekla..co můžu..