Pronásledovaná

Cítím za sebou jeho dech, slyším jeho kroky. Nesmím se ohlédnout. Musím utíkat. Běžet pryč. Moje srdce je až v krku. Bije jako zvon. Moje nohy s dalším krokem ztrácí na síle. Pletou se do sebe. Nevím, kam šlapu. Do něčeho jsem narazila a moje chodidlo zůstalo zaklíněné. Nemohla jsem s ním hýbat. Vyzula jsem si tenisky a utíkala dál bosá. Bolelo to. S přibývajícími metry mi ubýval dech, píchalo v boku, hučelo v hlavě a bodalo v nohou. Kamínky rozeseté po chodníky se mi zabodávaly do kůže. Cítila jsem na ní stékající krev. Musím to vydržet. Ještě chvíli…Když v tom se rozdrnčel budík radostně oznamující, že začíná nový den. Tuhle věc jsem vždycky nenáviděla, ale dnes, dnes jsem ráda, že mě probudil.