O mých panenkách

Anotace: skutečně o mých panenkách ...

Každá má panenka má svou vzpomínku. Na tričku, ve vůni vlasů, v barvě pleti …
A dnes se dívám na tu, co má plnou hlavu korálků a pamatuji si, jak jako maličká jsem po ní toužila. Každé narozeniny, každé Vánoce, dokud mě mí rodiče nezahltili nejrůznějšími jinými a já nezačala dělat, že jsem zapomněla. A po dvanácti letech jsem ji našla na Aukru. Pravá Korálková Barbie v originálním obalu z roku 1997. A Honzík mi ji pomohl vyhrát. Za dva dny mi přišla, tahle panenka. Myslím, že jsem radostí plakala. Dvacetiletá holka …
A to ta, co mi dala Zuzka s Rostíkem k narozeninám … má discmana a zrzavé vlasy. To ještě tenkrát byli ti dva spolu. Dnes si každý jde svou cestou a já strávila s Rostíkem krásný půl rok … už tenkrát, když mi dával tu panenku, jsem se mu líbila. Na tyhle narozeniny mi rodiče ještě daly dvě panenky, mají všechny pohyblivé klouby a jedna z nich dokonce legíny.
Barbie v modrých šatech byla dárek, o kterém jsem věděla. Honzík mě nechal, abych si vybrala dle libosti. Z Makra je, má melírované vlasy. To jsme tenkrát ještě s Mirkem nakupovali věci na Silvestra, pak se po Mirkovi slehla zem.
Mám tady Cool clip Barbie, tu mi rodiče donesli ve čtvrté třídě do ozdravovny do Luhačovic, všechny holky mi ji záviděly, byla to má první panenka, co měla přirozeně položené ruce. A extra dlouhé vlasy.
Včera jsem k dalším narozeninám dostala třetí sběratelskou z kolekce Barbie Basics. V deset večer mi ospalí rodiče popřáli a další den mi máma oznámila, že jsem z jiného světa, městská slečna … a já celý den proplakala za ještě asi sto dalších věcí a slov, co byly adresovány na můj účet.
S další blondýnky, brunetky a černovlásky sedí v řadě vedle sebe, na klíně kabelky a dívají se svýma dokonalýma očima na mou tvář.
Když jsem byla malá, docela maličká a přestěhovali jsme se, byly ty panenky mé jediné kamarádky, když ve škole se mi všichni smáli. A já je dodnes češu, hladím a převlékám. Utírám jim prach z umělých rukou a nazouvám boty, aby je nezáblo. Baletce, kterou mi taťka dal k maturitě, musím přelakovávat účes, aby hezky držel.
Jsou to jediní tvorečkové na světě, kteří neutekli, když mi bylo smutno, tyhle panenky … každá si nese svou vzpomínku v umělé tváři, a v rukou svírá pocit, co mi tenkrát byl vsunut do srdce … dnes jen tiše mlčí, a němý film jsou události z jejich rtů …