Tvrdí se

V životě se tvrdí, že milujeme, abychom byli milováni – já tvrdím, že milujeme, abychom uměli a dokázali žít. Milovat z celého srdce znamená myslet na někoho jiného než sám na sebe. Zamilovaní lidé, to je vlastně jedna nádherná a čistá duše, která se spojila ve dvou bytostech.

Navzájem se doplňují, cítí stejnou vášen, společné emoce, vše nádherné co před tím nepoznali. Neuvěřitelný pocit, že můžeme létat, protože strach neznáme v lásce. V lásce je to stejné, čím více milujeme, tím více máme strach z konce nebo naražení a tvrdého pádu. Nikdy nemůžeme žít jen proto dobré, protože bez trochy toho špatného nepoznáme to, co je pro nás nejhezčí. Ale vždy je nejlepší nešťastně milovat, než-li lásku neprožít. Kdo v lásku nevěří, není hoden ji nikdy poznat v plné síle, protože nemá sílu přijmout tvrdé následky, které mohou následovat.

Zamilovaný člověk žije z okamžiků, budoucnost a minulost ho nezajímají, vidí jen toho druhého v nádherném světě, ve správný čas, kdy by pro něj udělal naprosto cokoliv. Láska se považuje za jeden z největších citů na světě, protože útočí na srdce, mozek a všechny naše smysly. Pravá a vášnivá láska se pozná tak, že nezná konec nebo si ho velmi krutě najde.
Proto si lidé lásku nepřipouští k tělu, protože se bojí, že opět narazí. Pravda je taková, že si jen nechtějí připustit někoho k tělu, bojí se, že jim ublíží. Skutečnost při tom je taková, že člověk si ublíží jen sám sobě tím, že k sobě lásku nepustí, když za ni budou bojovat, tak o ni nikdy nepřijdou. Všechno má svůj konec, i když si to nepřejeme. S každou minutou můžeme a máme možnost obrátit náš život na ruby a je jen na nás, jak toho využijeme. Nebojte se otevřít pro někoho srdce, čeká tu stále na vás, tak mu srdce dejte, protože milovaný člověk tu věčně nemusí být.