Stříbrné město

Stříbrné město

 

Kutnohorsko - krajina jako malovaná. Žádné hory, žádná rovina, ale zvlněný kraj podobný klidnému moři za mírného vánku s ostrůvky vesniček v něm. Ano, v tomto klidu a míru se kdysi usadili mí předci, aby zdejší úrodnou půdu obhospodařovali a s láskou o ni pečovali.

Snad je okouzlila Kutná Hora, bývalé horní město, které díky svému stříbru získalo krásu a bohatství. Vejdete-li do města od Čáslavi, první, co vás jisto jistě zaujme, je chrám svaté Barbory. Všude malé rodinné domky a pak najednou oslňující velkolepá stavba. Gotika vás úplně pohltí a vy, jako rozumu zbavení, kráčíte pečlivě upraveným parkem s nově natřenými lavičkami blíž a blíž, až se najednou ocitáte pod střechou, pod třemi černými stany, oné sakrální budovy. V tu ránu je všude ticho. Slyšíte jen tlukot svého srdce a pohledem brousíte stavební kameny, které tu dlí už celá staletí. Opouštíte toto neobyčejné místo, ale nedokážete na něj přestat myslet; bezmyšlenkovitě míjíte po levici Jezuitskou kolej, po pravici mírně se svažující vinici. Dlážděná cesta vás dovede až do středu města, kde to vypadá, jako by se tu za ty roky nic nezměnilo. Malé, nanejvýš jednopatrové domky hrající všemi barvami, v nich malé krámky, které snad ani místní nemohou podruhé v této změti uliček najít. A najednou, kde se vzala, tu se vzala, tyčí se před vámi majestátně další církevní chlouba - kostel svatého Jakuba. V jeho jediné, vysoké věži právě zvoní zvon a svolává věřící na mši. I přes silné zdi k vám doléhají dosud neznámé zvuky varhan. Zastavíte se a na chvíli se zaposloucháte. Varhany utichají a vy, broukajíce si melodii, kráčíte dál kolem Vlašského dvora, přes náměstí orámované podloubím až dolů do města. Minete bývalý klášter a už jste v Sedlci, v části města, kde se mimo jiné nachází ona známá kostnice.

Celý den v tomto městě, které vypadá, jako by pro něj čas neexistoval, utíká vždy velmi rychle. Když k večeru zdoláte nedaleký kopec Kaňk, naskytne se vám pohled nevídaný: jako na dlani zde máte celou Kutnou Horu a okolní kraj. A za tím vším září rudé zapadající slunce.

 

Autor Rita Antonin, 05.04.2019
Přečteno 464x
Tipy 4
Poslední tipující: Kubíno
ikonkaKomentáře (7)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Počinek chvályhodný, jen textově opakované "jako by" je moderním mládím tak frekventované, že získalo pejorativní nálepku "jakobín". Je to i nesprávě gramaticky.
Hory Kutné, si zaslouží hlubší rozpravu a to i o podzemí, neboť právě tam ležel původ rozkvětu osady a později královského města. I s ohledem na pátého Českého krále, Přemysla Otakara II, neprávem označovaného za železného a zlatého. Byl totiž železný a stříbrný. Báli se jej i Turci pod Vídní! A pak ovšemže o nezměrné dřině havířů, jen s mlátkem a špicary, ohněm a vodou. Chcete-li s perlíky a dláty.
Nebylo horšího zmaru pro Kutnou Horu než vydrancování a vypálení Janem Žižkou, v ponurém období husitství. Tahle nelichotivá éra skončila po právu jako všechny blámáže revolucí, bojem proti sobě u Lipan. A to nemluvím o vyvražďování Adamitů a dalších "jinověrců".

06.04.2019 10:27:26 | Lesan

Ano, děkuji za připomenutí, nejsem si jista, zda bych do tohoto "moderního mládí" chtěla i nadále patřit.
Žel dějepis není mou silnou stránkou, snažila jsem se tedy historii vyhnout.
Souhlasím však, že Kutná Hora by si zasloužila hlubší rozpravu. :)

06.04.2019 10:48:10 | Rita Antonin

Vřele doporučuji načerpat historii v hornickém muzeu Příbram-Březové Hory s projížďkou elektrickou mašinkou a vagonky na dole Vojtěch. Kategorii "Rambo" bych navlékl do fáráků a do ruky pneumatickou pikovačku s voškrtem. Pak už je jen maličko postříkat vodou, tepla je dole dost. Polovina chlapů by vrtací kladivo neunesla.
Nevím zda v Kutné Hoře je nějaká možnost exkurze do podzemí ale na rudných šachtách je to podobné.

06.04.2019 18:12:33 | Lesan

Město jsem navštívil, děkuji za připomenutí, hezké. :-)

06.04.2019 08:45:19 | Kubíno

Děkuji. O:)

06.04.2019 09:24:36 | Rita Antonin

Kdybych kráčela někde na zámku, vzácná paní...Přála bych si tam mít takovou průvodkyni jako jste Vy :-) Vy to vyprávíte tak záživně,tak od srdce... :-)
Dokonce dovedete vyzobrazit nebo jak to mám říct, tu představu i u mě, která nevidím od narození:-) Jste úžasná :-))

05.04.2019 16:57:18 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA

Ach, děkuji... Váš komentář pohladil po duši. Přiznávám, že po jeho přečtení mi vhrkly slzy do očí. Přeji vám hodně síly a radosti do života. :)

06.04.2019 09:32:53 | Rita Antonin

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí