Železniční země

Železniční země

           V místě, kde jsem vyrůstal, začínala periferie. Cítil jsem to rozhraní. Měl jsem zakázáno přecházet hlavní ulici s tramvajovými kolejemi, za kterou jsem měl většinu kamarádů. Na naší straně bydlely samé děti lampasáků, pro které byly paneláky stavěny. Jsem takový, že se mi někdo líbí nebo nelíbí. Nic moc s tím nenadělám. Tyhle děti se mi nelíbily. Možná i proto, že mi to řekli rodiče. Brácha ještě nebyl nebo byl moc malý, a tak jsem byl ponechán sám sobě. Toulal jsem se železniční zemí, po seřadištích, k výtopně. Když se ke mně blížil nějaký ajznboňák, měl jsem na rtech výmluvu, že jdu za strejdou. Nikdy se mě nikdo na nic nezeptal. Při chůzi po pražcích jsem stále prohlížel křoví. To abych věděl, kam mám uskočit, když by se za zatáčkou objevil rychlík.  Moje svršky ale zůstávaly bez procvaknutí kleštiček průvodčího šípku. Troufnul jsem si až do středu výtopny, kde byly dvě veliké točny. Díval jsem se odtamtud na městský les, kam jsme chodili s mamkou, když jsem byl menší. Občas se tam objevil dědek, kterého se máma bála. Jak ho uviděla, vzala mě za ruku a chvátali jsme mezi baráky.

       Věděl jsem kdy a odkud vyjíždějí nákladní vlaky, jejichž cíle jsem si ale v kaslících na bocích vagónů nečetl. Mými sny, který jsem si dosud nesplnil, bylo jet nákladním vlakem a vylézt na tovární komín. Od splnění prvního cíle jsem nebyl daleko. Došel jsem k místu, odkud jsou nákladní vlaky vypravovány ze seřadiště a vylezl na jeden z vagónů. Podíval jsem se dovnitř a uviděl sníh a kůru po kládách, které převážel. Bylo předjarní lezavo. Bál jsem se, že bych při dlouhé jízdě na vlaku prochladl a také jsem si říkal, že by mě na některém nádraží mohl zmerčit výpravčí a nahlásit mě. Vagón, na kterém jsem stál, měl totiž jen plošinu a ne boudičku, za jejíž dveře bych se mohl schovat. Na sněhu uvnitř vagónu jsem jet nechtěl.

          Vlak se začal rozjíždět. Věděl jsem, že se musím rozhodnout. Seskočil jsem. 

          Za oním seřadištěm vyrůstal Zdeněk Svěrák. Tam se odehrávala Obecná škola, která byla točená na autentických místech. Něco z Obecné školy jsem tedy zažil na vlastní kůži. Nedojel jsem tak daleko, jako hrdinové ve filmu. Na druhou stranu to bylo krásně skutečné, na všechno jsem si mohl sáhnout, vše bylo tak tvrdé, až to bolelo.

Autor Kaj, 11.01.2021
Přečteno 40x
Tipy 9
Poslední tipující: Dreamy, Kubíno, jenommarie, Marten, Frr, mkinka
ikonkaKomentáře (13)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Hezké přiblížení.. :-)

12.01.2021 09:28:50 | Dreamy

Milá Dreamy, díky, přeji krásný, bílý den.

12.01.2021 10:16:45 | Kaj

Pěkná prozaická miniatura. Obecná škola je moc krásně natočený film. Vždy, když si vzpomenu na tenhle film, vybaví se mi vtipné scénky a nebo právě tvá výše zmiňovaná s hudbou od Antonína Dvořáka. Považuji to za jeden z pokladů české filmové truhly. Děkuji za připomenutí. :-)

11.01.2021 22:17:27 | Kubíno

Milý Kubíno,

díky

pustil jsem si teď ten kousek Obecné školy s jízdou parní lokomotivy a úchvatnou hudbou. Myslím, že Svěrák při tom myslel na toto: Antonín Dvořák řekl, že by dal všechny své symfonie za to, kdyby byl vynalezl lokomotivu.

12.01.2021 10:24:09 | Kaj

Tedy moc ráda jsem si tento kousek vzpomínky z dětství přečetla..i by mohla mít pokračování:).

11.01.2021 22:09:26 | jenommarie

Milá Maruško, to mě těší. Ony rychlíky, kterých jsem se nejvíc bál, byly Budějičáky :o). Druhou část jsem napsal také dnes večer. Je horší, není tak konkrétní. Je vzpomínkou na Prahu, kam jsem každý den dost nerad jezdil a která mi nyní asi začíná trochu chybět. Ještě jí třeba trochu upravím. Mě nyní ty vzpomínky chodí. Vím, že je to i vzácné. Když je člověku špatně, často se ke vzpomínkám vrací. Když si je stále opakuje, ony časem vyblednou, stanou se méně zajímavými a člověk tak o ně vlastně přijde. Je to jako s fotkami. Krásný večer a pozor na vlaky!

11.01.2021 22:18:07 | Kaj

Také mi to vyvolalo vzpomínky..bydleli jsme dříve na takové polosamotě a jezdila jsem vlakrm do ČB..no zkracovala jsem si cestu na nádraží po kolejích a nejednou jsem do toho houští musela zahučet, hlídat si místa..kam lze..nebylo snadné..musela jsem doběhnout a byli dál od sebe..jé a umíš si představit ty otlučené kotníky..kolikrát jsem měla šaty a sandály na klínku..byli to nervy..dnes bych tam nevlezla :D ..jak se člověk mění. Pěkný den Kaji.*:)

12.01.2021 12:30:04 | jenommarie

Jsem vděčný, že tam nemáme pomníčky.

12.01.2021 12:38:58 | Kaj

To určitě, jenže dříve asi i člověk riskoval s pocitem..že se nemůže nic stát..nebo s takovým tím semknutím v zadní části těla:D to uběhl. :)

12.01.2021 12:57:19 | jenommarie

Milá Maruško,

teď zas budu dělat děsně chytrého: hlavně muži jsou kolem dvacítky nastavení na to, aby velmi riskovali. Zkrátka stálo za to riskovat život než riskovat nerozmnožení se. Mladý jelen si zkrátka jednou musí troufnout na toho dvacateráka. A to pro náš věk už neplatí. Já to vnímám na kole. Každý rok začnu v kopci brzdit trochu dřív a to mám teď mnohem lepší brzy než dřív. :o). Teš ještě čekám, kdy začnu být trochu opatrnější v autě.

12.01.2021 13:09:18 | Kaj

:)) no to je jasné..že v některých situacích se na důsledky nehledí :D.
Já byla bojácná vždy, ale to bydlení na té polosamotě mini pomohlo. Hlavně když jsem chtěla někam za zábavou..to víš..to byli noční běhy..všude tma a já si dodnes ty zatáčky pamatuju :D
A na kole...ja píšeš tak to jsem neřešila kolo..ale směr a cíl.:))
Jasně že je to už o hodně jiný. ;). Děkuji TI za tvé vzpomínkové okénko Kaji

12.01.2021 13:19:33 | jenommarie

Také jsem se hodně nachodil za zábavou. Dnes bych se na to vykašlal. Pamatuji se, jak jsem se takhle jednou ve tři ráno potkali u osamělé stodoly s třínohým psem. Byl docela velký. Bylo to jen já a on. do nejbližší vesnice 1km, domů 4km. Nakonec jsme se nejak dohodli.

Dnes u té vesnice viděli vlka. Oni sice tvrdí, že vlci jsou plaší, ale to tvrdí i o jezevcích a tam vím, že to úplně pravda být nemusí.

12.01.2021 13:41:04 | Kaj

Tak u vás se nedivím, tam bych se bála jen tak jít.
U nás leda ty zvuky z lesa a světlo Měsíce:);) a rychlé nohy...to už taky není:))

12.01.2021 13:44:15 | jenommarie

© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter